Článek
Všechno šlo podle plánu
Ráno bylo klidné. Vizážistka přišla přesně, květiny dorazily včas, fotograf stíhal všechno zachytit. Nervózní jsem byla jen já. Manžel se tvářil podezřele spokojeně. Pořád se smál, ale když jsem se ptala proč, jen mávl rukou, že je šťastný. Tehdy jsem si nevšimla, že občas odbíhá z místnosti a něco řeší po telefonu.
Obřad, který se zdál jako z pohádky
Když zazněla hudba a já vstoupila do sálu, měla jsem pocit, že se mi srdce zastaví. Všechno bylo přesně tak, jak jsem si představovala. On stál u oltáře, dojatý a klidný, přesně jako vždycky. Řekli jsme si své sliby, políbili se, lidé tleskali. V tu chvíli jsem si myslela, že už mě nic silnějšího nemůže potkat.
Po obřadu následoval přípitek a můj manžel si vzal mikrofon. Řekl pár vtipů, poděkoval rodičům, a pak se na mě podíval tak vážně, že se mi na okamžik stáhl žaludek. Prý mi musí ještě něco ukázat. Sál ztichl. Hudba se vypnula. Všichni čekali.
Otevřely se dveře
Nejdřív jsem si myslela, že jde o nějaké taneční překvapení. Ale ve dveřích stál muž, kterého jsem poznala okamžitě, i když jsem ho neviděla víc než deset let. Můj bratr. Naše pohledy se střetly a svět se na chvíli zastavil.
Co se mezi námi stalo
Bratr odešel z domova po hádce s otcem. Ten mu nikdy neodpustil, že nechce převzít rodinnou firmu, a bratr mu neodpustil, jak s mámou zacházel. Když odešel, přerušil kontakt úplně. Psala jsem mu, volala, ale marně. Nakonec jsem to vzdala, i když jsem na něj nikdy nepřestala myslet. Manžel o tom věděl, ale nikdy jsem si nemyslela, že by s tím něco dělal.
Ticho, které se nedá popsat
Když ke mně bratr pomalu přišel, brečela jsem dřív, než stačil cokoliv říct. Objali jsme se a já cítila, že ten okamžik trvá věčnost. Hosté plakali, i ti, co nevěděli, o co přesně jde. Všichni cítili, že se stalo něco, co se slovy vysvětlit nedá.
Jak to dokázal
Až večer mi manžel prozradil, že ho hledal několik měsíců. Psali si, volali, bratr prý dlouho váhal. Bál se, že ho nechci vidět, že bych mu neodpustila. Nakonec se rozhodl přijet, ale jen pod podmínkou, že to bude překvapení. A bylo.
Když všichni odešli a já seděla vedle manžela, byla jsem tichá. Řekla jsem mu jen, že tohle byl největší dar, jaký jsem kdy dostala. A on se jen usmál a odpověděl, že svatba má být začátek nové rodiny. A někdy k tomu musíš nejdřív najít tu starou.
