Článek
Nový kamarád z práce
Manžel pracuje na stavbě už roky, ale o lidech z práce většinou moc nemluví. Tentokrát to bylo jiné. Po večerech začal vyprávět o novém dělníkovi z Ukrajiny. Jak je prý šikovný, maká od rána do večera a všechno umí opravit. Přišlo mi to docela milé, že si s někým rozumí. Jenže čím dál častěji o něm mluvil, jako by se znali věčnost.
Najednou spolu začali jezdit po zakázkách i mimo práci, prý si rozumí, mají stejné názory, chtějí dělat věci poctivě a jinak než jejich šéf. Všechno to znělo neškodně, až do chvíle, kdy mi řekl, že se rozhodli začít podnikat.
Oznámení, které mě zaskočilo
Seděli jsme u večeře, když mezi řečí pronesl, že si s tím Ukrajincem založí firmu. Prý už toho mají dost, chtějí dělat na sebe. Dívala jsem se na něj, jestli to myslí vážně. Myslel.
Byla jsem úplně zaskočená. Nešlo o to, že je z Ukrajiny, ale že ho manžel zná sotva pár měsíců. Navíc prý skoro neuměl česky a celý nápad mi přišel naprosto zběsilý. Měla jsem pocit, že se nechává unést. Ani jsem nevěděla, jestli ten člověk umí pořádně česky, jestli má doklady, povolení, nebo vůbec tuší, jak to tady funguje.
Nejistota
Manžel mluvil s jistotou, jako by všechno bylo rozhodnuté. Já seděla naproti a v hlavě mi jely otázky, které jsem ani nestačila vyslovit. Jak se chtějí domlouvat, když si někdy nerozumí ani věty? Kdo bude řešit papíry, daně, úřady? A co když se nedomluví vůbec?
Místo radosti jsem cítila spíš sevření v hrudi. Připadalo mi, že se vrhá do něčeho, čemu nerozumí, a to s člověkem, kterého sotva zná. Nepřela jsem se, jen jsem přikývla a snažila se působit klidně.
Ticho po oznámení
Celý večer jsem o tom přemýšlela. On byl nadšený, plánoval, jak si konečně vydělá na sebe, a já seděla v ložnici a přemítala, jestli se mám bát. Nebylo v tom žádné drama, žádná hádka. Jen zvláštní ticho mezi námi a pocit, že mu najednou nerozumím tak, jak dřív.
