Článek
Setkání, které mě zaskočilo
Šla jsem ven pověsit prádlo a u vrat jsem potkala sousedku. Byla usměvavá, nesla nákup a vypadala, že má dobrou náladu. Zeptala se, jak se mám, a já jí s klidem řekla, že mi chodí patnáct tisíc. Připadalo mi to jako slušný důchod. Nikdy jsem nebyla náročná, uměla jsem si vystačit a měla jsem pocit, že to zvládám docela pohodlně. Říkala jsem to s jistým uspokojením, protože jsem si myslela, že patřím k těm, kteří na stáří netrpí žádným velkým nedostatkem.
Věta, která mě posadila na zem
Sousedka jen přikývla a odpověděla, že jí přišlo skoro třicet tisíc. Řekla to naprosto samozřejmě, bez chlubení nebo záměru mě zahanbit. Přesto se ve mně všechno na vteřinu zastavilo. Byl to obrovský rozdíl. Stála jsem tam s kolíčky v ruce a připadala si, jako by mi někdo strhl z ramen kabát, který jsem si dlouho hýčkala. Moje radost, že jsem na tom dobře, se během jediné chvíle úplně rozpustila. Uvědomila jsem si, že to, co mně připadá jako pohodlné, je oproti jejím možnostem jen skromná varianta.
Tiché přemýšlení po návratu domů
Když jsem zavřela dveře, opřela jsem se o ně a chvíli jen stála. Nebyla to závist. Spíš takové zvláštní bodnutí, které člověk cítí, když se mu rozbije představa, kterou dlouho považoval za pravdovou. Vždy jsem si říkala, že žiji v rámci toho, co jsem si zasloužila a na čem jsem celý život pracovala. Najednou jsem ale viděla, jak obrovsky se mohou lišit životní konce lidí, kteří se oba poctivě snažili. Nešlo o to, že by moje částka byla hrozně malá. Jen jsem pochopila, že moje představa slušného důchodu byla jen moje a že v jiných profesích existují úplně jiné standardy.
Rozdíl, který člověk spatří až na konci
Sousedka byla lékařka. Služby, studium, zodpovědnost. To všechno jí její důchod vysvětlovalo. Já jsem celý život pracovala v administrativě. Nebyla to špatná práce, ale nebyla ani výjimečná. Vždy jsem ji dělala poctivě, ale nikdy mě nenapadlo přemýšlet o tom, jak se to jednou odrazí v tom, co mi stát pošle na konci. Stála jsem u kuchyňského okna a říkala si, že člověk může vést úplně obyčejný život a dlouho ani netuší, jak moc se liší od někoho, kdo stál na úplně jiné profesní cestě.
