Článek
Začátek jako z pohádky
Po příjezdu do hotelu jsem cítila nadšení. Slunce hřálo a já měla pocit, že na nás čeká dokonalý týden. První večer jsme seděli na balkoně, otevřeli víno a smáli se jako kdysi. Připadala jsem si zase zamilovaná a jistá tím, že nás nic nemůže rozhodit.
Nepříjemné překvapení
Druhý den u bazénu jsem si všimla ženy, která se na nás dlouze dívala. Manžel okamžitě ztuhl a já pochopila, že ji zná. Když mi pak potvrdil, že je to jeho bývalá přítelkyně, zůstala jsem stát v rozpacích. Bylo zvláštní potkat ji právě tady, stovky kilometrů od domova, v místě, které mělo patřit jen nám.
Setkání v restauraci
Večer jsme na ni narazili znovu, tentokrát tváří v tvář. Přišla k našemu stolu, usmívala se a pronesla větu: „Takže tohle je ta, která tě nakonec získala.“ Přestože se tvářila mile, její tón mě zabolel. Manžel se snažil tvářit uvolněně, ale já cítila, jak mi zrudly tváře a sevřel se mi žaludek. Bylo to, jako by přede mnou najednou stála celá jeho minulost.
Narušený klid
Další dny už nebyly stejné. Neustále jsem podvědomě sledovala, jestli ji nepotkáme. I když se manžel snažil být pozorný a rozesmát mě, cítila jsem v sobě neklid a zvláštní žárlivost, která mě samotnou zaskočila. Nikdy předtím jsem nebyla tak nejistá. Byla jsem naštvaná na sebe, že jí dávám prostor ve své hlavě, i když by tam neměla co dělat.
Tichý večer na balkoně
Jednoho večera jsem to už nevydržela. Zeptala jsem se manžela přímo, jestli v něm její přítomnost něco probudila. Odpověděl, že ne, že je to kapitola, která skončila před lety. Věřila jsem mu, ale zároveň jsem cítila, že její nečekaná blízkost otevřela dveře k vzpomínkám, které by jinak zůstaly zamčené. Bylo to nepříjemné a zároveň poučné.
Neplánovaný stín dovolené
Když jsme se vrátili domů, měla jsem v telefonu krásné fotky moře, západů slunce i večerů na terase. Ale pokaždé, když se na ně podívám, vidím i její tvář, kterou jsem tam nechtěla. Stala se nechtěnou součástí našeho týdne, ať jsem chtěla nebo ne. A pokaždé, když si na to vzpomenu, říkám si, že největší zkouška vztahu někdy nepřijde v hádce nebo v těžkých chvílích, ale v jediné větě pronesené tím, kdo měl zůstat jen vzpomínkou.
