Článek
Opakující se problém
Bydlíme v domě, kde si lidé kupují vlastní parkovací místa. My jsme jedno takové pořídili hned při nastěhování, protože jsem věděla, že hledat každý večer místo po okolí by mě časem přivedlo k šílenství. Jenže neuběhl ani měsíc a na našem místě začalo stát cizí auto. Nejdřív jsem si myslela, že jde o omyl. Když jsem ho viděla poprvé, řekla jsem si, že to určitě brzy někdo přeparkuje. Jenže uběhly dva dny a vůz tam stál dál. Musela jsem parkovat o dvě ulice dál, nosit nákup přes celé sídliště a pokaždé se rozčilovat.
Neúspěšné prosby
Zkoušela jsem pátrat, komu auto patří. Obešla jsem sousedy, ptala se ve skupině domu na internetu, ale nikdo se k němu nehlásil. Zavolala jsem i městskou policii, jenže ti mi řekli, že jde o soukromý pozemek a oni s tím nic dělat nemůžou. Měla jsem chuť vzteky brečet. Manžel navrhoval, ať to necháme být, ale já jsem odmítala smířit se s tím, že platíme za místo, na kterém se roztahuje někdo cizí.
Přelomová chvíle
Jednoho večera jsme přijeli domů a auto tam stálo zase. Už několik dní v kuse. To byla poslední kapka. Manžel se na mě podíval a jen řekl: Tak jo, zablokujeme ho. Zaparkoval těsně za něj, já jsem si stoupla z druhé strany a naše druhé auto jsme dali vedle. Výsledek? Auto bylo obklíčené natolik, že se z místa prakticky nemohlo hnout. Byla to trochu dětinská pomsta, ale ve chvíli, kdy jsme to dělali, jsem cítila zvláštní úlevu.
Odjezd na dovolenou
Měli jsme v plánu odjet k moři a původně jsem řešila, kam s auty. Teď se to vyřešilo samo. Nechali jsme je stát kolem vetřelce a vyrazili pryč. Cítila jsem směs adrenalinu a zadostiučinění. Představovala jsem si, jak majitel přijde a zjistí, že se nikam nedostane. Možná mu to dojde jako lekce, že parkovat na cizím místě není dobrý nápad.
Návrat domů
Po dvou týdnech jsme se vrátili a auto tam pořád stálo. Jen na našich stěračích byly lístky. Na jednom bylo velkými písmeny napsáno, ať mu prosím dáme možnost vyjet, že už nikdy nebude stát na cizím místě. V očích jsem hned měla slzy smíchu i zadostiučinění. Cítila jsem, že to naše zoufalé řešení opravdu zabralo.
Pachuť i úleva
Dodnes si nejsem jistá, jestli jsme to nepřehnali. Na jednu stranu jsem měla radost, že jsme si prosadili své a vrátili kontrolu nad vlastním místem. Na druhou stranu mi přišlo zvláštní, že kvůli jednomu autu vznikla taková hra na nervy. Ale jedno vím jistě: od toho dne se na našem místě už nikdy žádné cizí auto neobjevilo.
