Článek
Konečně dovolená
Byl začátek září a já už měla dost práce, deště i šedi. Když jsem narazila na akční nabídku zájezdu do Řecka, neváhala jsem ani den. Cena byla výhodná a recenze cestovky působily v pořádku. Zavolala jsem partnerovi, souhlasně přikývl a během pár hodin jsme měli zaplacený zájezd pro dva. V duchu jsem si představovala, jak se po dlouhé době projdu bosá po písku, jak se zhluboka nadechnu mořského vzduchu a konečně vypnu.
Týden očekávání
Po zaplacení přišlo potvrzení a slib, že pokyny k odletu přijdou sedm dní před odjezdem. Ty dny jsem si v práci odškrtávala jako malé dítě čekající na prázdniny. Nakoupila jsem nové plavky, letní šaty, opalovací krém i kufr, který jsme doma stejně nikdy pořádně nepotřebovali. Všechno se zdálo být dokonalé.
Email, který mě srazil na zem
Když přišel ten den, otevřela jsem schránku s nadšením. Místo pokynů na mě ale vykoukl předmět: „Oznámení o úpadku cestovní kanceláře.“ V první chvíli jsem to považovala za omyl. Po přečtení pár vět mi ale došlo, že je to skutečné. Cestovka vyhlásila insolvenci, všechny zájezdy byly zrušeny a klientům doporučovali obrátit se na pojišťovnu. Seděla jsem před monitorem a neschopně koukala na obrazovku. Partner přišel ke mně, přečetl si zprávu a jen mlčky zaklel.
Shánění informací
Další den jsem strávila na telefonu. Volala jsem na pojišťovnu, která měla cestovku krýt, ale linky byly přetížené. Lidé v diskusích psali, že na vrácení peněz můžeme čekat i měsíce, pokud vůbec něco dostaneme. Zjistila jsem, že cestovka měla potíže už dřív, ale nikdo o tom veřejně nemluvil. Byli jsme jen další v řadě, kdo přišel o úspory.
Peníze i iluze pryč
Nešlo jen o částku, i když to byla pro nás velká rána. Šlo o ten pocit, že jsme se konečně těšili na něco hezkého. Rok jsem se těšila, že uvidím moře, a místo toho jsem seděla doma a vyplňovala formuláře o náhradě škody. Každé políčko v online formuláři mi připomínalo, jak jsem byla naivní.
Ticho po bouři
O týden později jsme se rozhodli aspoň někam odjet autem. Nakonec jsme skončili v Beskydech, v malém penzionu, kde lilo celý víkend. Místo moře jsme poslouchali déšť bubnující do oken a pili levné víno z obchodu. Nebylo to to, co jsme si vysnili, ale aspoň jsme byli spolu. Přesto ve mně zůstala hořkost pokaždé, když vidím reklamu na dovolenou. Už nikdy nezaplatím nic, co nemůžu vidět na vlastní oči.
