Článek
Začátek večera
Do domu tchána a tchyně jsme dorazili s malým zpožděním. Bylo to jedno z těch rodinných setkání, kde se sejde úplně každý. Všichni seděli u velkého stolu, smáli se, povídali a popíjeli víno. Cítila jsem se trochu nervózně, protože vím, že tchyně mě nikdy úplně nepřijala. Přesto jsem se snažila působit příjemně a zapojit se do hovoru.
Nehoda u stolu
Když přišel přípitek na zdraví oslavence, vzala jsem do ruky sklenici červeného vína. V tu chvíli jsem ale nešikovně zavadila o hranu talíře a celá sklenice se převrhla. Víno se rozlilo nejen po ubrusu, ale také po mém světlém svetru. Všichni kolem ztichli a já zrudla až po uši. Pokoušela jsem se vinu rychle setřít ubrouskem, ale bylo to marné.
Reakce tchyně
V tu chvíli se ozvala tchyně a nahlas se rozesmála. Její smích nebyl přátelský, ale posměšný. Podívala se na mě a pronesla slova, která mě úplně uzemnila: „Měla bys jet domů, když neumíš ani udržet skleničku.“ Její tón byl ostrý a nešlo v něm najít ani špetku pochopení. Všichni ostatní se tvářili rozpačitě, ale nikdo nic neřekl.
Moje pocity
Seděla jsem tam s pocitem, že jsem úplně selhala. Místo aby se někdo snažil situaci odlehčit, zůstala jsem terčem posměchu. Cítila jsem, jak se mi derou slzy do očí, ale snažila jsem se je zadržet. Přítel se na mě podíval s lítostí, ale také neřekl ani slovo. V tu chvíli jsem si připadala naprosto sama a zbytečná.
Jak večer pokračoval
Po chvíli se rozhovor u stolu stočil jiným směrem a všichni dělali, jako by se nic nestalo. Já jsem tam ale seděla celá stažená a už jsem se nedokázala uvolnit. Přemýšlela jsem, jestli opravdu nemám odejít, ale zároveň jsem nechtěla působit, že utíkám. Zůstala jsem, ale celý večer se pro mě stal jen nekonečným čekáním na chvíli, kdy budeme moci odjet.
Cesta domů
Když jsme konečně nastoupili do auta, rozplakala jsem se. Přítel mě objal a řekl, že ho mrzí, jak se jeho matka zachovala. Ulevilo se mi, že to alespoň vnímal stejně, ale pořád to bolelo. Nikdy předtím jsem si tak silně neuvědomila, jak moc je mezi námi s tchyní propast.
Nepříjemná vzpomínka
Od té doby mám strach jezdit na podobné rodinné akce. Bojím se, že udělám další chybu a znovu se stanu terčem její kritiky. Přesto musím kvůli příteli občas jet, ale pokaždé cítím napětí už při balení tašky. Stačí, aby se mi vybavila ta chvíle, kdy se nade mnou smála celá místnost a já jsem chtěla zmizet.
