Článek
Zastávka na oběd
Po dopolední procházce kousek za Prahou jsme se s rodinou rozhodli najíst. U silnice nás zaujala restaurace, která nabízela domácí svíčkovou. Byli jsme hladoví, děti už kňouraly, a tak jsme bez většího rozmýšlení vešli dovnitř. Místo působilo klidně a nijak nenaznačovalo, že by nás čekalo něco neobvyklého.
Objednávka
Usadili nás na zahrádce a přinesli jídelní lístek. Prolistovali jsme ho jen zběžně, nikdo z nás nepátral po cenách. Prostě jsme objednali čtyři svíčkové, dvě malinovky a dvě kávy. Bylo to automatické, ani jsme nepřemýšleli, že by nás mohlo něco překvapit. Podobnou objednávku děláme skoro v každé restauraci a nikdy jsme neměli žádný zásadní problém s cenou. Mysleli jsme si, že z Prahy jsme zvyklí na nejvyšší možné ceny.
Chuť, která zmátla
Jídlo bylo dobré. Maso měkké, omáčka krémová, knedlíky nadýchané. Jedli jsme mlčky a spokojeně. V tu chvíli nás ani nenapadlo, že ten oběd bude mít tak hořkou dohru.
Účet, který zkazil náladu
Když číšník položil účet na stůl, nastalo ticho. Čtyři svíčkové po 395 korunách, celkem 1580. Malinovky za 120 a dvě kávy za 160. Dohromady 1860 korun. Seděli jsme nevěřícně a dívali se na ten papírek. Nikdo z nás neřekl ani slovo, jen bylo cítit napětí. Nešlo o to, že bychom na to neměli, ale spíš o pocit, že jsme se nechali nachytat.
Dlouhé rozdýchávání
Cestou domů jsme skoro nemluvili. V autě panovala zbytečně těžká atmosféra. Děti usnuly a my s mužem jen přemýšleli, jak je možné, že jsme si ničeho nevšimli. Doma jsem měla pokaždé, když jsem vařila obyčejné jídlo, pocit, že bychom za stejné peníze měli celý týdenní nákup. Ten oběd se nám připomínal ještě hodně dlouho.
Tiché varování
Od té doby se už díváme na jídelní lístky jinak. Vzpomínka na svíčkovou za téměř dva tisíce se nám vryla pod kůži a pokaždé, když někde usedneme, cítím v sobě zvláštní ostražitost.
