Článek
Byla kosa. Přes noc napadlo dvacet centimetrů sněhu a s větrem to venku vypadalo ještě hůř. Manželka jezdí malým autíčkem, které se rozjíždí po jakémkoliv sněhu, takže než jsme mohli kamkoliv vyrazit, musel jsem ho nejdřív vyhrabat. Třičtvrtě hodiny jsem stál venku v mrazu, odhazoval sníh a uvolňoval místo, abychom se vůbec dostali na silnici.
Vyjeli jsme na nákup. Hodinu jsme byli pryč, nic víc. Vracíme se zpátky a na místě, které jsem před chvílí pracně odklidil, stojí sousedovo auto. Jen tak, bez okolků si ho zabral.
U nás na sídlišti nemáme přidělená parkovací místa, ale v zimě platí nepsané pravidlo, kdo si místo odhrne, tomu patří. To ví každý. Každý kromě našeho souseda, očividně.
Chvíli jsem na to auto zíral a cítil, jak ve mně stoupá vztek. Pak mě napadlo něco lepšího než jít zvonit a hádat se.
Šel jsem domů, naplnil dva velké kanistry vodou, vyšel zpátky ven a polil mu čelní sklo. Pak jsem se vrátil, naplnil je znovu a polil ho ještě jednou. A ještě jednou. Celkem jsem na to auto vylil tak čtyřicet litrů vody. V tom mrazu začala zamrzat prakticky okamžitě. Poslední várka stékala po skle, které už bylo pokryté ledem. A takhle to tam stálo přes celou noc.
Ráno jsem si udělal kafe, postavil se k oknu a díval se, jak soused zoufale škrábe vrstvu za vrstvou. Led na centimetry, namrzlý v několika etapách, to se škrabkou jen tak neodstraní. Trápil se s tím pěknou chvíli.
Od té doby mi parkovací místo nikdo nezabral.
Zdroj
Zkušenost uživatele diskuzního fóra
https://www.reddit.com/r/pettyrevenge/comments/rldkud/neighbor_took_my_parking_spot_after_i_shoveled_i/
