Článek
Neustálý boj se psem
Na začátku to bylo skoro roztomilé. Když jsem viděla, jak hrabe, myslela jsem, že si jen hraje. Jenže po pár dnech už byly díry u každého rohu plotu. Zasypávali jsme je hlínou, dávali kameny, ale on to vždycky zkusil znovu. Když jsme byli venku, tvářil se klidně, ale jakmile jsme vešli do domu, začalo to. Hrabal jako posedlý.
Byla jsem z toho zoufalá. Bála jsem se, že uteče a něco se mu stane. Zkoušeli jsme všechno možné, víc procházek, nové hračky, dokonce i cvičák. Nic nepomohlo. Jednoho dne jsem si všimla, že hrabe vždycky na stejném místě, směrem k sousedovu pozemku.
Zvláštní místo za plotem
Za plotem byl opuštěný dům. Nikdo tam roky nebydlel. Pes k tomu místu chodil každý den, čichal, kňučel a občas štěkal. Bylo mi to divné. Myslela jsem, že tam někde běhá kočka nebo že ho láká nějaké zvíře. Když jsem tam stála déle, všimla jsem si zvláštního zápachu, sotva znatelného, jako by tam něco hnilo.
Když jsem to řekla manželovi, nejdřív mávl rukou, ale nakonec jsme se rozhodli podívat, co tam je. Přes plot to nešlo, tak jsme si vyžádali povolení vejít na sousední pozemek.
Nepříjemné zjištění
Jakmile jsme tam přišli, pes se rozběhl rovnou k místu, kde dřív hrabal. Začal kňučet a tlapou škrábat zem. Když jsme odhrnuli pár vrstev listí, všimli jsme si malé krabice. Uvnitř bylo mrtvé kotě. Muselo tam být už dlouho.
Zůstala jsem stát bez dechu. Najednou mi došlo, proč pes neustále hrabal. Cítil to a chtěl se k tomu dostat. Ne aby utekl, ale protože ho ten pach lákal zvířecím instinktem, možná snahou něco „zachránit“.
Ticho po bouři
Od té chvíle už jsme na něj nikdy nekřičeli. Plot jsme nechali, jak je, a on k němu už ani nepřijde. Jako by se uklidnil. Místo, které dřív rozhrabával, teď obchází obloukem.
Kdykoli ho vidím, jak sedí na zahradě a dívá se tím směrem, cítím zvláštní klid i výčitku. Celou dobu jsem si myslela, že dělá naschvály, ale on jen reagoval na něco, co my lidé už necítíme. A od té doby se na něj dívám trochu jinak.
