Článek
Neobvyklé útěky
Náš pes byl vždycky poslušný. Když jsme ho zavolali, přišel. Když jsme ho pustili na zahradu, držel se u nás. Jenže poslední týdny začal mizet. Zvedl hlavu, zaposlouchal se, a najednou přeběhl k plotu. Tam stál a vrtěl ocasem, jako by na druhé straně někdo stál. Když jsme ho volali zpátky, chvíli váhal, ale pak poslechl. Bylo to zvláštní.
Jednoho dne jsme zahlédli, že se za plotem pohybuje soused. Bydlí sám, moc nemluví, a většinou ho vídáme jen, když jde s košem. Pes k němu měl ale evidentně sympatie. Stál u plotu, tiše kňučel a díval se tím směrem. Manžel říkal, že ho tam určitě soused krmí, ale když jsem se šla podívat, nikde žádné granule ani pamlsky nebyly.
Rozhovor přes plot
Jednou, když jsem věšela prádlo, soused se ozval. Držel v ruce hrnek s čajem a řekl, že mu náš pes dělá radost. Prý k němu chodí sedávat, když on sám sedí na lavičce. V tu chvíli jsem se cítila trochu provinile. My jsme si mysleli, že ho pes obtěžuje, a přitom to vypadalo, že to soused vítá.
Začali jsme si víc povídat. Vyprávěl, že mu před půl rokem zemřela žena a že se mu od té doby špatně spí. Říkal, že pes k němu poprvé přišel právě v noci, když seděl venku a nemohl usnout. Jen si k němu přilehl a zůstal ležet. Od té doby ho prý občas vyhlíží.
Pravý důvod
V tu chvíli mi všechno došlo. Náš pes nebyl jen zvědavý, ani hladový. Něco v něm vycítilo osamělost. My lidé často potřebujeme slova, abychom pochopili, co druhý cítí. Psi to umí bez nich. Pes prostě poznal, že ten člověk potřebuje společnost.
Od té doby jsme ho k sousedovi pouštěli. Vždycky se tam na chvíli zaběhl podívat, a pak se vrátil. Bylo to zvláštní přátelství, tiché a bez velkých gest, ale opravdové. Soused se začal víc smát, občas nám přinesl jablka ze své zahrady a zval nás na kávu.
Tichá dohoda
Dnes už k němu pes nechodí tak často. Soused si pořídil štěně, které mu někdo daroval z útulku. Když ho přivedl ukázat, náš pes k němu přiběhl a oba se olízli, jako by se znali odjakživa. Soused se na mě podíval a jen řekl: „Díky, že jste ho ke mně nechali chodit.“
Tehdy jsem pochopila, že to nebyl jen náš pes, kdo se skamarádil se sousedem. Byla to spíš tichá dohoda mezi třemi bytostmi, které si navzájem pomohly, aniž by o to musely prosit.
