Hlavní obsah
Příběhy

Někdo nám na chatě kradl celý rok dříví. Chytili jsme ho při činu a ztrapnili před celou vesnicí

Foto: freepik/Freepik.com

Celý rok nám mizelo dřevo od chaty a nikdo nevěděl, kdo za tím stojí. Když jsme dostali první stopu, rozhodli jsme se zůstat na chatě a čekat, dokud se zloděj znovu neobjeví.

Článek

První podezření

Dřevník jsme měli vždy plný, protože s manželem trávíme podzim štípáním. Jenže postupně jsme si všímali, že polen ubývá rychleji, než by odpovídalo našemu topení. Nejprve jsem si myslela, že se mi to zdá, ale po několika měsících bylo jasné, že dřevo mizí někomu do rukou.

Sousedi přinesli zprávu

Jednou večer se u nás zastavil soused a řekl, že zahlédl někoho, jak přelézá náš plot. Nechtěli jsme jednat unáhleně, ale bylo jasné, že máme zloděje. S manželem jsme se rozhodli, že strávíme na chatě týden a budeme čekat, dokud ho nechytíme.

Týdenní hlídka

Nebylo to příjemné. Večer jsme seděli potichu se zhasnutými světly a poslouchali každý zvuk. Přes den jsme chodili jako obvykle, ale v noci jsme drželi hlídku. Už třetí den se nám zdálo, že se někdo motá u plotu, ale nepřišel blíž. Teprve šestou noc se ozvalo šoupání kolečka a pak známý zvuk, když někdo hází polena na hromadu.

Přistižený se sklopenou hlavou

Manžel vzal baterku, já připravila foťák. Když jsme vyběhli ven, osvítili jsme muže, který nakládal naše dřevo. V tu chvíli jsem zmáčkla spoušť. Byl to místní, člověk, který se ve vsi tvářil jako poctivý. Jakmile pochopil, že jsme ho nachytali, a ještě k tomu vyfotili, úplně oněměl.

Fotka v hospodě

Nevolali jsme hned policii. Druhý den jsme šli do hospody, kde se schází celá vesnice, a na nástěnku jsme připnuli vytištěnou fotku, kde stál u našeho dřevníku s kolečkem. Nikdo k tomu nemusel nic říkat. Lidé se jen dívali a vrtěli hlavou. Ten muž přišel večer také, ale sotva uviděl svou tvář na zdi, otočil se a odešel.

Jak se změnila atmosféra

Od té doby nám nezmizelo ani poleno. Muž se nám vyhýbal a jeho rodina se stáhla do ústraní. Ve vesnici se o tom mluvilo celé týdny. Každý měl svůj komentář a všichni si pamatovali, jak vypadala ta fotka. Bylo to pro něj horší než jakýkoliv trest.

Obraz, který zůstal

Dodnes si vybavuji ten okamžik, kdy se světlo baterky zaměřilo na jeho tvář a on stál s kolečkem u našeho dřevníku. A pak ten tichý smích lidí v hospodě, když si přečetli, co měl za lubem. Byla to ostuda, která ho poznamenala víc než pokuta nebo soud.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz