Článek
Příjemný začátek dovolené
Bylo nám oběma přes šedesát a rozhodli jsme se, že si po dlouhé době dopřejeme moře. Vybrali jsme si klidné městečko, kde jsme si chtěli odpočinout od ruchu velkých letovisek. První dny probíhaly nádherně. Ráno jsme chodili po pláži, odpoledne jsme seděli v malé kavárně s výhledem na přístav a večer jsme se procházeli mezi stánky se suvenýry. Můj manžel byl šťastný, že může konečně vypnout od práce na zahradě a jen tak být.
Nepříjemné setkání
Jedno odpoledne jsme si vybrali restauraci přímo u vody. Bylo tam plno, a tak nás posadili ke stolu hned vedle hlučnější německé skupinky. Seděli zády k nám, takže si asi mysleli, že jim nikdo nerozumí. Já ale v mládí pracovala několik let v Německu, a tak jsem zachytila každé jejich slovo. Zpočátku jsem je neposlouchala, jenže po chvíli se jejich téma stočilo k nám. Nejprve nenápadné poznámky, pak přímé komentáře. Smáli se tomu, jak můj muž pomalu jí, jak má staromódní oblečení a že prý vypadá jako někdo, kdo nikdy nevytáhne paty z vesnice.
Pocit bezmoci
V tu chvíli se mi sevřel žaludek. Manžel seděl naproti mně a spokojeně si krájel rybu, vůbec netušil, co se děje za jeho zády. Přemýšlela jsem, jestli je mám okřiknout nebo jim říct, že rozumím každému slovu. Jenže jsem ztuhla. Bylo mi trapně a zároveň mě bodalo u srdce, jak někdo dokáže být tak povrchní. Celý život jsem svého muže znala jako laskavého a poctivého člověka, který se nikdy nesnažil na nic hrát. A teď tu seděl, nic netuše, zatímco si z něj dělali legraci cizí lidé.
Nečekaná reakce
Když jsme odcházeli, rozhodla jsem se, že něco řeknu. Otočila jsem se k nim a v němčině jim popřála hezký večer. V tu chvíli ztichli a já viděla, jak jim došlo, že jsem rozuměla všemu. Neřekla jsem nic víc. Jen jsem vzala manžela za ruku a odešli jsme. Na pláži jsem mu pak všechno řekla. Chvíli byl smutný, ale pak se na mě podíval a řekl: „Víš, že mi je to vlastně jedno? My jsme tady spolu a to je jediné, co mě zajímá.“
Od té chvíle jsem přestala tolik řešit, co si kdo myslí. Lidé vždycky budou soudit podle vzhledu nebo drobností, které nic neříkají o tom, jaký člověk opravdu je. Ten večer jsem si uvědomila, že největší hodnota je v tom, když se člověk umí podívat na svého partnera a vidět všechno, co pro něj znamená, ne to, co vidí náhodní cizinci.
