Článek
Poklidný začátek dovolené
Do Chorvatska jezdíme s manželem už dlouhá léta. Vždy si vybereme menší apartmán u známých a ráno chodíme k moři, než se pláže zaplní. Letos jsme dorazili v polovině června, kdy je tu ještě příjemněji a méně turistů. První dny probíhaly idylicky, moře bylo teplé a večery klidné.
Nečekaní sousedé
Jednoho odpoledne se do apartmánu vedle nás nastěhovala skupina asi pěti mladých Němců. Od prvního večera bylo jasné, že jsou hodně hluční. Píseň střídala píseň, smích a hlasité povídání pokračovalo hluboko do noci. To bych ještě přežila, ale brzy začali něco, co mě upřímně urazilo.
Posměšné napodobování
Seděli jsme na terase a slyšeli je, jak napodobují česká slova. Nebylo to roztomilé ani zvědavé, spíš přehnané, zesměšňující. Vykřikovali jména českých jídel, která zkomolili, a přidávali k tomu přehnané grimasy a posunky. Dokonce se snažili napodobit český přízvuk při objednávání v místní restauraci. Cítila jsem se trapně a bezmocně.
Manželovo rozhodnutí
Můj muž je obvykle klidný a málokdy se do něčeho vloží, ale ten večer odložil knihu, vstal a šel k nim. Zpočátku jsem se bála, že z toho bude hádka, ale on mluvil klidně a jistě. Oslovil je německy, což je zjevně překvapilo. Řekl jim, že slyšíme všechno a že jejich chování je urážlivé. Dodal, že kdyby opravdu chtěli vědět něco o Češích, mohl by jim rád poradit, ale že posměšky si mohou nechat pro sebe.
Okamžité ticho
Mladíci zůstali sedět s otevřenými ústy. Bylo vidět, že nečekali, že jim někdo rozumí. Po chvíli se omluvili a večer se uklidnil. Od té chvíle jsme je slyšeli jen občas a žádné narážky na Čechy už nepřišly.
Tichá spokojenost
Cítila jsem obrovskou úlevu a zároveň hrdost na manžela. Dokázal situaci vyřešit bez křiku a přitom jasně nastavit hranice. Naše dovolená mohla pokračovat v klidu a já měla pocit, že jsme si nejen odpočinuli, ale i ubránili svou důstojnost.
