Článek
Nepříjemní už od začátku
Bylo jich šest a hned od dveří působili, že se jim tu vlastně ani být nechce. Posadili se, ale nikdo z nich se neusmál, jen si mezi sebou cosi bručeli. Když jsem jim přinesla jídelní lístky, jeden z mužů se na mě podíval a řekl, že to není „nic extra“. Snažila jsem se zůstat milá, nabídla jsem denní menu a vysvětlila, že všechno vaříme čerstvé. Jenže odpovědí mi bylo jen pohrdavé odfrknutí.
Objednávku nakonec udělali, ale během čekání neustále něco komentovali. Jeden si stěžoval, že pivo není dost studené, druhý, že je vevnitř moc horko, třetí se ptal, proč nemáme jiné značky vína. Když jsem jim donesla jídlo, ani se nepodívali. Po pár minutách si zavolali mě i kuchaře, prý je to nedochucené a maso tuhé.
Došla mi trpělivost
Na podobné situace jsem zvyklá, ale tentokrát to bylo horší než obvykle. Zkusila jsem jim nabídnout jiný pokrm nebo slevu, ale ani to je neuspokojilo. Chtěli všechno zdarma a chovali se, jako bychom jim zkazili dovolenou. Jeden z nich vytáhl telefon a začal říkat, že napíše špatnou recenzi na Google, protože „v Německu by si tohle nikdo nedovolil“.
To byl moment, kdy jsem už nemohla dál mlčet. Klidným hlasem jsem jim řekla, že pokud se jim tu nelíbí, nikdo je tu nedrží. Můžou jít jinam, kde jim bude chutnat víc. Nastalo ticho. Všichni na mě koukali, jako bych řekla něco strašného. Potom se zvedli, zaplatili a odešli.
Po jejich odchodu
Ještě ten den jsem se přistihla, že každých pár minut kontroluju Google. Čekala jsem, že se tam objeví jejich výhružná recenze, ale dlouho se nic nedělo. Až večer se objevila jedna hvězdička bez komentáře. Přečetla jsem si ji snad desetkrát, než jsem pochopila, že mě to vlastně už nezajímá.
Dřív bych se trápila, jestli to neodradí nové hosty. Tentokrát jsem ale cítila spíš úlevu. Věděla jsem, že jsem se zachovala správně. Nešlo o to, že by mi vadili cizinci, ale o to, jak se chovali. Člověk nemusí být servilní, aby byl slušný. A já jsem nechtěla, aby si někdo myslel, že může vyhrožováním ovlivnit, co si o sobě nechám líbit.
