Článek
Malá závada, která mi přerostla přes hlavu
Uvolněný pant u skříňky v kuchyni by jiný člověk možná přešel, ale mě drobnosti dokážou zbytečně rozrušit. Když se mi dvířka opakovaně vysmekávala z úchytu a hrozilo, že mi jednou spadnou rovnou na nohu, rozhodla jsem se jednat. Vzala jsem si brýle, sedla k počítači a vyhledala řemeslníka, který podle svého inzerátu prováděl i drobné opravy. Nechtěla jsem nikoho zdržovat zbytečnostmi, proto jsem mu už při telefonátu upřímně popsala rozsah zakázky. Souhlasil bez řečí, že přijede druhý den dopoledne.
Jeho první slova mě zaskočila
Když dorazil, poznala jsem hned podle výrazu, že se mu něco nezdá. Bez pozdravu a bez náznaku ochoty mi dal najevo, že mu podobné výjezdy přijdou jako ztráta času. Vypadalo to, že ho přemáhá rozmrzelost, a já najednou litovala, že jsem ho vůbec volala. Nechala jsem ho vejít a ukázala mu, o co se jedná. Vůbec nic nekomentoval, ale podle jeho pohybů bylo jasné, že pracuje rychle a ví, co dělá. Všechno opravil za necelých dvacet minut. Během práce neřekl ani slovo, a když skončil, jen se postavil a čekal na peníze.
Nebylo to o částce, ale o postoji
Věděla jsem, kolik si za výjezd účtuje. Měl to jasně uvedené na stránkách – pět set korun za malou opravu včetně cesty. Přesto jsem mu podala sedm set a víc nic nevysvětlovala. Nechala jsem ho, aby si to přebral sám. V tu chvíli se na něj dalo skoro koukat jinak. Z výrazu, který do té chvíle připomínal někoho donuceného k nepříjemné návštěvě, se náhle stala směs překvapení a jakéhosi studu.
Zůstal chvíli stát, jako by chtěl něco říct, ale nakonec jen poděkoval. Ten pohled byl výmluvnější než jakákoli slova. Nejspíš nečekal, že někdo, kdo si objedná drobnou opravu, mu nechá takové dýško. A už vůbec ne, že se to stane poté, co dá najevo svoji neochotu.
Tiché uznání a uvědomění
Při odchodu se krátce zastavil a bylo znát, že v duchu přehodnocuje celý průběh návštěvy. Možná si uvědomil, že přívětivost, klid a vstřícnost nejsou samozřejmostí. A že někdy není důležité, kolik přesně práce člověk udělá, ale jaký vztah si během ní vytvoří s tím, kdo ho pozve do domácnosti.
Mně samotné se trochu ulevilo. Nejen kvůli spravené skříňce, ale i proto, že jsem se nenechala otrávit jeho prvním dojmem. Někdy stačí zachovat klid, jednat slušně a ukázat trochu uznání. I na zamračené tváři se pak může objevit něco, co připomíná lidskost.
