Článek
Cesta do servisu
Byl podzimní den, venku mrholilo a já se modlila, aby auto ještě kousek vydrželo. Naštěstí se mi podařilo dojet až k místnímu servisu, který jsem znala jen od vidění. Zaparkovala jsem, vypnula motor a v duchu si oddechla. Uvnitř to vonělo olejem a železem. Mechanik, který se ke mně hned přitočil, měl ruce černé od šmíru a vlídně se usmál. Působilo to na mě uklidňujícím dojmem, že jsem na správném místě.
Popis problému
Řekla jsem mu, že motor škube a auto se dusí, hlavně když přidám plyn. Přikývl, podíval se na vůz a slíbil, že se na to podívá ještě dnes. Vyřídili jsme základní formality, zapsal si poznámky a já byla ráda, že už se o to nemusím starat. Nabídl mi, že mě odveze domů, ale odmítla jsem, chtěla jsem se projít. Celou cestu jsem byla klidná, že problém je vyřešený. Netušila jsem, že to nejhorší mě teprve čeká.
Telefonát od mechanika
Odpoledne mi zavolal. Oznámil mi, že příčina je v zapalovacích cívkách a výměna bude stát víc, než jsem čekala. Polkla jsem naprázdno, ale souhlasila, protože auto potřebuju denně. Byla jsem připravená zaplatit, i když to znamenalo sáhnout do úspor.
Nečekaný návrh
Když jsem si přišla auto vyzvednout, mechanik se na mě podíval trochu jinak než ráno. Položil mi klíčky na pult a místo částky řekl větu, která mě úplně zarazila: „Nemusíte platit penězi, můžete to vyrovnat i jinak, vaším tělem.“ Trvalo mi pár vteřin, než mi došlo, co tím myslí. Díval se na mě vyzývavě a já zrudla. Bylo to tak nečekané a neprofesionální, že jsem na chvíli ztratila řeč.
Moje reakce
Podívala jsem se na něj přímo a odpověděla, že zaplatím tak, jak se sluší, tedy normálně. Vytáhla jsem kartu, zadala pin a čekala, až se vytiskne účtenka. V místnosti se rozhostilo ticho a bylo slyšet jen cvakání terminálu. Mechanik se tvářil, jako by se nic nestalo, ale já cítila napětí v celém těle.
Odchod ze servisu
Vzala jsem si klíčky, nastartovala a rychle odjela. Cítila jsem směs vzteku a nechuti. Bylo to, jako by někdo překročil hranici, kterou já nikdy překročit nechtěla. V autě jsem si pustila rádio, ale nevnímala jsem hudbu, jen jsem přemítala, jak absurdní je, že se někdo odváží navrhnout něco takového.
Ohlas, který ve mně zůstal
Dnes už auto jezdí bez problémů, ale pokaždé, když projíždím kolem toho servisu, sevře se mi žaludek. Nejde o tu opravu, jde o ten moment, kdy se někdo pokusil vyměnit profesionální službu za něco, co se nesluší ani vyslovit. Zůstalo to ve mně jako varování, že i tam, kde čekáte pomoc a poctivost, můžete narazit na úplně jiný druh nabídky.
