Článek
Jak to celé začalo
Seděli jsme u kuchyňského stolu, kde jsme si vždy řešili běžné starosti. Tentokrát však přišel s větou, která mi na chvíli zastavila dech. Prý chce žít jinak a potřebuje volnost. Prý mu náš život zevšedněl a cítí se přidušeně. Nevěděla jsem, co na to říct. Čtyři desetiletí práce, dětí a společných plánů se najednou scvrkly do krátkého sdělení, které mě zasáhlo víc, než jsem čekala.
První dny po oznámení
Chodila jsem po bytě a dotýkala se věcí, které jsme si pořídili společně. Všechno, co jsem dřív brala jako samozřejmost, najednou viselo ve vzduchu. V noci jsem nespala a přemýšlela, jestli jsem měla něco udělat jinak. On se mezitím tvářil, že konečně prohlédl, že má před sebou novou kapitolu života, kterou už nechce sdílet. Byla v tom zvláštní směs odhodlání a sobectví.
Když přišly první výpočty
O pár týdnů později se vrátil od známého, který mu pomáhal spočítat, jak by vypadal jeho důchod bez společné domácnosti. Zjistil, že by měl asi 12 tisíc Kč. Sedl si proti mně a bylo vidět, že jeho jistota vyprchala. Najednou mluvil tišeji a opatrněji. Došlo mu, že jeho představa o volném životě se rozpadá při první konfrontaci s realitou. Částka, kterou by dostal, by nestačila ani na skromný život. Pochopil, že to, co jsme budovali, nebylo jen o citech, ale i o praktickém fungování dvou lidí, kteří se opírají jeden o druhého.
Jeho prosba
Přišel ke mně večer a snažil se mě přesvědčit, že to celé byl jen zkrat. Že byl unavený a zmatený. Nabízel změny, sliboval větší zájem i vděčnost. Nepřišla jsem mu však jako žena, ale spíš jako opora, o kterou nechce přijít. Nebyla v tom láska ani touha něco napravit. Jen strach ze samoty a nízkého příjmu.
Co jsem udělala
Seděla jsem v obýváku a dívala se na něj, jak čeká na mou odpověď. Uvědomila jsem si, že jeho rozhodnutí mě sice bolelo, ale zároveň mě osvobodilo. Zvedla jsem se, vzala kabát a šla se projít. Cítila jsem zvláštní klid. Ne proto, že bych byla šťastná, ale proto, že jsem poprvé po dlouhé době myslela jen na sebe.
