Článek
Ranní chaos a studená sprcha
Manžel odjel do práce, děti už byly ve škole a já měla hodinu pro sebe, než dorazí opravář. Chtěla jsem si dát sprchu a připravit se, ale zdržela jsem se u nádobí a zazvonění zvonku mě zaskočilo uprostřed všeho. Popadla jsem nejbližší župan a běžela otevřít.
Rychlá výměna slov
Opravář byl milý a profesionální. Jen jsme si řekli, co s myčkou, kam má jít, a dál už si dělal svoji práci. Já si mezitím šla obléct běžné oblečení a vrátila se, když končil. Naše interakce byla možná tříminutová. Jen běžná domluva. Nebylo na tom vůbec nic zvláštního.
Telefonát, který mě zaskočil
Asi za pět minut po jeho odjezdu mi zvonil telefon. Manžel. Měl ostrý tón, jaký u něj slyším málokdy. Prý jestli jsem normální, že si zvu cizí chlapy domů, když on není doma. Nechápala jsem, o co mu jde. Pak mi to došlo. Někdo mu něco řekl. Někdo, kdo neměl ani tušení, co se vlastně stalo.
Soused, co vidí všechno
Máme přes ulici pána, který si nenechá ujít jedinou příležitost sledovat, co se děje. Opravář zaparkoval u nás, já otevřela v županu, dveře zůstaly chvilku pootevřené. A to mu stačilo. Ještě ten den se ukázalo, že za manželem přišel „s dobrým úmyslem“ a naznačil mu, že u nás byla nějaká pofiderní návštěva.
Všechno jsem vysvětlila, ale trvalo to
Manžel nakonec pochopil, že se nic nestalo. Ne že bych mu musela skládat účty, ale známe se dost dlouho na to, abych věděla, co ho rozhodí. Zpětně uznal, že zareagoval zbrkle, ale řekl, že když to slyšel od souseda, rozčílilo ho to. Ani jeden z nás nemá rád, když nám někdo strká nos do soukromí.
Příště si dám pozor
Vím, že jsem neudělala nic špatného. Ale zároveň vím, jak snadno si lidi něco domyslí. Už se mi to jednou stalo, a znovu o to nestojím. Opraváři klidně otevřu zase, ale v županu už to asi nebude. Ne kvůli němu, ale kvůli těm, co mají až příliš bujnou fantazii.
