Článek
První chvíle obdivu
Na začátku jsem to brala jako projev lásky. Vždycky říkal, že rád dává víc než dostává. Hodinky, kabelka, parfém, věci o kterých jsem jen mimochodem mluvila. Připadalo mi to přehnané, ale zároveň mě hřálo, že mě někdo takhle rozmazluje. Tvrdil, že má úspěšné podnikání, takže jsem si nepokládala otázky, které jsem měla pokládat už dávno.
Jediné, co mě znepokojovalo, bylo to, že o své práci mluvil moc vágně. Vždycky to rychle stočil na jiné téma. V té době jsem ale víc řešila, jestli není naše dynamika jednostranná. Já jsem mu kupovala normální drobnosti, a on přicházel s věcmi, které bych si sama nekoupila ani jednou za rok.
Nečekané zjištění
Jednoho dne jsem doma hledala nabíječku a všimla si jeho notebooku, který zůstal otevřený. Nechtěla jsem slídit. Jen jsem chtěla notebook zavřít a odejít. V tu chvíli se mi ale do očí vtiskla tabulka s čísly a upozornění z banky. Z jejího kontextu jsem rychle pochopila podstatné. Měl na účtech sotva pár tisíc. Kreditní karty byly na limitech. Splátky skoro po splatnosti.
Zamrazilo mě. Nešlo jen o to, že mi něco tajil. V tu chvíli jsem si uvědomila, že kupoval věci, na které vůbec neměl. Dělal to, aby vypadal lépe, aby se cítil jako někdo, kdo umí zabezpečit partnerku. Cítila jsem směs šoku a odporu k vlastní slepotě. Vrátil se do místnosti zrovna ve chvíli, kdy jsem stála u stolu se zataženým hrdlem a jen mlčela.
Rozhovor, který všechno změnil
Když jsem se ho zeptala, proč to dělá, nejdřív se snažil mlžit. Pak se sesypal. Řekl, že měl pocit, že by mě bez těch věcí neudržel. Že si myslel, že jinak není dost. Že moje úspěšnost a samostatnost v něm vyvolávaly pocit, že se musí vyrovnat něčím hmatatelným. Nechtěla jsem ho ponižovat ani na něj křičet. Bylo mi ho lidsky líto, protože se zjevně topil v nejistotách, o kterých jsem neměla ponětí. Ale zároveň jsem nemohla ignorovat skutečnost, že žil ve lži a vtahoval mě do ní.
Poslední krok
Druhý den jsem všechny dárky zabalila do jedné tašky. Nezáleželo mi na ceně ani značkách. Chtěla jsem je mít pryč z bytu, jako kdyby mě svou přítomností stále držely v příběhu, který už nebyl pravdivý. Předala jsem mu tašku, aniž bych čekala na reakci. Řekla jsem mu, že potřebujeme pauzu. Že vztah stojící na tlaku a přetvářce nemá šanci.
