Článek
První dojmy
Seděli jsme v obýváku, máma donesla koláč a kávu, táta si ho měřil pohledem. Přítel se snažil být milý, mluvil klidně, vyprávěl o tom, že dělá v online reklamě a živí se přes počítač. Mně to vždy připadalo obdivuhodné, ale táta se na chvíli zamračil a zeptal se: „A to jako sedíš celý den u počítače?“
V místnosti se rozhostilo ticho. Přítel přikývl a začal vysvětlovat, že pracuje na sebe, má klienty a že i tohle může být náročná práce. Táta se ušklíbl a prohodil, že by chlap měl raději dělat rukama než klikat myší.
U stolu
Snažila jsem se téma odvést jinam, ale táta už se rozpovídal. Mluvil o tom, že dnešní mladí jsou zhýčkaní, že si neumí ušpinit ruce a že za počítačem se člověk nic nenaučí. Máma seděla potichu, občas se na mě podívala, jako by mě chtěla litovat.
Přítel zůstal klidný. Řekl, že rozumí, jak to táta myslí, ale že svět se změnil a že práce hlavou může být stejně těžká jako práce rukama. Snažil se to podat s respektem, ale věděla jsem, že mu to není příjemné.
Táta jen mávl rukou a řekl, že on by takhle dlouho sedět nevydržel. Že chlap má být unavený z práce, ne z dívání do obrazovky. Nikdo už pak nic neřekl. Kávu jsme dopili v tichu, máma uklízela hrnky a já počítala minuty, než bude vhodné se zvednout a odejít.
Cestou domů
V autě bylo dlouho ticho. Přítel nakonec řekl, že to čekal. Prý se s podobnými reakcemi setkává často. Lidé si podle něj pořád myslí, že práce u počítače je jen zábava, a ne skutečné zaměstnání.
Já jsem se cítila provinile. Chtěla jsem, aby ho rodiče brali vážně, ale místo toho ho ponížili. Přišlo mi to nespravedlivé. Věděla jsem, kolik hodin denně sedí u práce, jak se stresuje kvůli klientům, jak po nocích vyřizuje maily. Jenže to nikdo nevidí. Když nemáš špinavé ruce, jako bys nic nedělal.
Ticho mezi námi
Doma jsme si už o tom moc nepovídali. Přítel se snažil tvářit, že je to v pořádku, ale cítila jsem, že ho to zasáhlo. Možná ne kvůli mému otci, ale kvůli tomu, že se zase potvrdilo to, co si o něm lidé často myslí.
Já jsem seděla v ložnici a přemýšlela, jestli se někdy doopravdy změní představa o tom, co je poctivá práce. Možná ne. A možná právě proto ten večer bolel víc, než jsem čekala.
