Článek
První odmítnutí
Když jsem jí poprvé řekl, že bych rád odjel pryč jen my dva, reagovala spíš chladně. Tvrdila, že má v práci stres a cestování by si neužila. Chápu, že někdy člověk potřebuje klid, ale její tón zněl až moc odtažitě. V tu chvíli jsem to neřešil. Řekl jsem si, že možná jen nemá náladu.
Náhlá změna
O pár dní později jsem připomněl, že bych chtěl něco zamluvit, protože termíny rychle mizí. Zopakovala, že nikam jet nechce. V duchu jsem se smířil s tím, že pojedu sám. Jen tak mimochodem jsem dodal, že dovolenou zaplatím, protože jsem měl našetřeno a chtěl jsem ji překvapit. V ten moment úplně změnila výraz. Najednou jí ta představa připadala skvělá. Začala se ptát na detaily, procházet hotely a mluvila o tom, jak si odpočineme. Bylo to tak rychlé, až mě to znejistělo.
Nepříjemné uvědomění
Místo radosti jsem cítil zvláštní tlak v žaludku. Uvědomil jsem si, že nezměnila názor kvůli mně, ale kvůli tomu, že nic nemusí platit. Přemýšlel jsem, jestli přeháním. Jenže čím víc jsme se bavili o cestě, tím víc bylo vidět, že ji zajímají hlavně dražší možnosti. Dokonce navrhla prodloužit pobyt, protože když je to na moje náklady, proč ne. Seděl jsem u toho stolu a měl pocit, že se dívám na někoho, koho vlastně neznám.
Rozhodnutí
V noci jsem nad tím přemýšlel. Tohle přece nemůže být základ vztahu. Nechtěl jsem platit dovolenou, kterou chce jen kvůli penězům. Druhý den jsem jí řekl, že jsem si vše rozmyslel a pojedu sám. Čekal jsem hádku, ale ona jen otráveně řekla, že je to škoda. V tu chvíli jsem měl jasno. Nešlo o společný zážitek. Šlo jen o pohodlí, které jsem měl zajistit já.
Nakonec se mi ulevilo
Na dovolenou jsem nakonec odjel sám a už během prvního večera jsem cítil zvláštní úlevu. Bylo to tiché připomenutí, že někdy člověk zjistí pravdu až ve chvíli, kdy nečekaně nabídne víc, než měl v plánu.
