Hlavní obsah

Přítelkyně u mě bydlela zdarma. Když jsem jí řekl, že má platit nájem, řekla, že nejsme spolubydlící

Foto: cookie_studio/Freepik.com

Když se ke mně přítelkyně nastěhovala, bral jsem to jako přirozený krok ve vztahu. Jenže časem jsem začal mít pocit, že místo partnerky mám doma hosta, který si zvykl, že všechno funguje samo.

Článek

Začátek, který vypadal ideálně

Když se ke mně přistěhovala, zdálo se to jako logický krok. Její podnájem byl drahý a malý, a já měl v bytě dost místa. Chtěl jsem, aby se cítila vítaná, takže jsem jí řekl, že se zatím o peníze starat nemusí. Pomáhala s drobnostmi, občas uvařila, přinesla víno, smáli jsme se. Měl jsem pocit, že všechno zapadá. Jenže po pár měsících se to celé změnilo.

Když začaly růst účty

Najednou jsem zjistil, že platím úplně všechno. Elektřinu, vodu, internet, jídlo, společné výlety, i maličkosti jako čistící prostředky nebo toaletní papír. Nešlo o to, že bych na to neměl, ale o pocit, že se z mé ochoty stal samozřejmý standard. Nikdy nenaznačila, že by chtěla přispět. Když jsem to v sobě párkrát převaloval, říkal jsem si, že možná přeháním. Jenže pak přišel měsíc, kdy jsem se díval na zůstatek na účtu a došlo mi, že to prostě není normální.

Rozhovor, který všechno zlomil

Jednoho večera jsem jí v klidu řekl, že by bylo fajn, kdyby se podílela aspoň na nákladech na bydlení. Nechtěl jsem po ní přesnou částku, jen aby to nebylo jednostranné. Podívala se na mě překvapeně a řekla, že přece nejsme spolubydlící, ale partneři, a že peníze by mezi námi neměly stát. Ta věta mě zarazila. Právě protože jsme partneři, jsem čekal, že chápe, že vztah není o tom, že jeden dává a druhý bere.

Ticho místo porozumění

Od té chvíle se mezi námi něco změnilo. Začala být odtažitá, podrážděná, občas mi vyčetla, že prý počítám každou korunu. Jenže já jsem nepočítal peníze, ale spravedlnost. Cítil jsem se jako člověk, který dává všechno, zatímco druhý se veze. V bytě bylo ticho, které dřív neexistovalo, a v tom tichu jsem si uvědomil, že jsme se rozcházeli už delší dobu.

Konec, který přišel přirozeně

Nakonec jsem jí řekl, že takhle to dál nejde. Že chci vztah, kde si oba vážíme jeden druhého, ne pohodlí, které ten druhý zajišťuje. Sbalila si pár věcí a odešla. Řekla jen, že láska se nedá měřit penězi. Možná ne, ale dá se poznat podle toho, kdo je ochotný nést svůj díl zodpovědnosti. Od té doby mám doma klid. Možná jsem přišel o vztah, ale získal jsem zpátky respekt k sobě samému.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz