Článek
Zmatek u pokladny
Bylo to odpoledne po práci. Chtěla jsem jen koupit pár drobností, abych mohla doma v klidu uvařit večeři. V obchodě bylo narváno, všichni se tlačili u pokladen a já už byla unavená. Když na mě přišla řada, položila jsem věci na pás a snažila se působit klidně. Prodavačka však působila podrážděně. Mlčky načetla položky a sotva ke mně zvedla oči. Když mi podala účtenku, zahlásila částku, která mi okamžitě přišla podezřelá.
Něco nesedělo
Zastavila jsem se. Na displeji pokladny svítilo o dvě stovky víc, než jsem čekala. Zmateně jsem si zkontrolovala položky a všimla si, že jedna věc byla započítaná dvakrát. Slušně jsem ji na to upozornila. Prodavačka se ani nepodívala na obrazovku a řekla, že je vše v pořádku. Zopakovala částku a podala mi terminál. V tu chvíli jsem v sobě cítila zvláštní směs bezmoci a vzteku. Odmítla jsem zaplatit, dokud se na to znovu nepodívá.
Napětí rostlo
Za mnou už lidé netrpělivě odfukovali. Prodavačka si odkašlala, zvedla oči a tónem, který zněl skoro posměšně, pronesla: „Když neumíte počítat, tak to není můj problém.“ V tu chvíli mi zrudly tváře. Cítila jsem se ponížená. Chtěla jsem prostě odejít, nechat tam nákup i její aroganci. Udělala jsem krok od pokladny, ale ona mě zastavila.
Neočekávaný zvrat
Najednou se ke mně naklonila a tiše řekla, že má dnes dvanáctou hodinu v práci, že vedoucí jim zkrátil přestávky a že se snaží udržet klid, ale už nemůže. Její hlas se jí třásl. Zůstala jsem stát a zlost mě přešla. Vzala účtenku, zkontrolovala ji a uznala chybu. Omluvila se a částku opravila. V tu chvíli už jsem se cítila provinile. Najednou to nebyla nepříjemná prodavačka, ale vyčerpaná žena, která má všeho plné zuby.
Krátký moment lidskosti
Poděkovala jsem jí a zaplatila. Když mi podávala tašku, její ruka se trochu třásla. Řekla jen, že doufá, že bude zítra líp. Usmála jsem se na ni, popřála jí hezký večer a odešla. Venku jsem se na chvíli zastavila. Uvědomila jsem si, že jsem málem přidala další kapku do něčího přetékajícího poháru. A že někdy nejde o účtenku, ale o to, kolik toho člověk unese, než se mu zlomí hlas.
