Článek
Nečekaná reakce za pokladnou
Stála jsem ve frontě v menším supermarketu u nás na sídlišti. Košík jsem měla plný běžných věcí, nic zvláštního. Vzala jsem si pár potravin na obědy do práce, trochu ovoce, pečivo a k tomu něco na večeři. Když jsem dorazila na řadu, začala jsem vykládat nákup na pás. Prodavačka působila znuděně a ani se na mě pořádně nepodívala. Všechno šlo rychle, až do chvíle, kdy jsem z peněženky vytáhla stravenky.
Podala jsem jí je s úsměvem, protože jsem takhle platila nesčetněkrát. V tu chvíli se ale zarazila, ušklíbla a pronesla: „To se vám ještě vyplatí tahat ty papírky? Lidi jako vy mě vždycky pobaví.“
Pocit trapnosti a hněvu
Byla jsem překvapená a přiznám se, že se mě její tón dotkl. Najednou jsem měla pocit, jako by mě shazovala před ostatními. Lidé ve frontě se začali dívat a já cítila, jak mi rudnou tváře. Na okamžik jsem zvažovala, že to přejdu a nechám být, jenže ve mně narůstal hněv. Proč bych měla snášet posměšky za to, že využívám benefit, který mi dává zaměstnavatel?
Moje odpověď
Nadechla jsem se a s klidem řekla: „Víte, možná by vás to taky pobavilo, kdybyste měla možnost za obědy ušetřit několik tisíc měsíčně. Stravenky jsou pro mě výhodné a pokud je někdo neumí využít, je to spíš jeho problém.“
Podívala jsem se jí přímo do očí a nenechala se zviklat. Bylo jasně vidět, že nečekala, že se ozvu. Trochu se ošila, nahlas polkla a najednou ztratila svoji jistotu. Položila bankovky na pult a beze slova začala markovat dál.
Reakce okolí
Za mnou stála paní, která se na mě povzbudivě usmála, a dokonce kývla hlavou, jako by mi chtěla dát za pravdu. I to mi dodalo pocit zadostiučinění. Prodavačka už raději mlčela a celý nákup dokončila bez další poznámky. Bylo cítit, že je jí trapně, i když se to snažila zakrýt.
Co mi to dalo
Když jsem odcházela z obchodu, uvědomila jsem si, že někdy je opravdu potřeba ozvat se, i když se to zdá zbytečné. V minulosti bych možná sklopila hlavu a mlčela, ale tentokrát jsem se rozhodla bránit. Stravenky používám dál a vůbec se za to nestydím. Kdo má problém, ať si ho nechá pro sebe.
Tahle zkušenost mě utvrdila v tom, že člověk nesmí dovolit, aby si na něm někdo vybíjel vlastní frustraci. Prodavačka se chtěla bavit na můj účet, ale nakonec to byla ona, kdo ztratil půdu pod nohama.
