Článek
Když peníze přestaly stačit
Naše domácnost nikdy nebyla rozhazovačná. Přesto se postupně začalo mluvit jen o tom, kolik vydělávám. Kolik přináším. Kolik bych měla přidat. On měl pocit, že by si zasloužil víc, že se snaží dost a já zaostávám. Řekl mi, že pokud to takhle zůstane, najde si někoho jiného. Neřval, mluvil klidně. To bylo možná horší. Ta věta se mi usadila v hlavě a už nešla vyhnat.
Rozhodla jsem se zabrat
Začala jsem brát přesčasy, přidala jsem zakázky, přestala jsem odmítat práci, která mi dřív přišla zbytečná. Vstávala jsem dřív a chodila spát později. Přes den jsem řešila klienty, večer domácnost. Byla jsem unavená, ale říkala jsem si, že je to přechodné. Že až uvidí víc peněz na účtu, bude klid. Že pak se zase nadechneme.
Ticho místo uznání
Peníze se skutečně zvedly. Účty se platily bez stresu, dovolená už nebyla tabu. Čekala jsem úlevu, možná i pochvalu. Místo toho přišlo ticho. A pak nové výtky. Prý nejsem doma. Prý pořád pracuju. Prý už si spolu ani nesedneme. Když jsem mu připomněla, proč jsem začala pracovat víc, mávl rukou. To přece nemyslel tak vážně. To jsem si prý vzala moc osobně.
Domov bez klidu
Začala jsem si všímat, že jsem neustále ve střehu. Když jsem byla doma, cítila jsem se provinile, že bych mohla pracovat. Když jsem pracovala, měla jsem výčitky, že nejsem doma. V žádné poloze jsem nebyla správně. Slova o jiné ženě se sice neopakovala, ale visela mezi námi jako nevyřčená hrozba. Už jsem nevěděla, jestli se snažím pro rodinu, nebo jen ze strachu.
Rozhovor, který nikam nevedl
Zkusila jsem si s ním promluvit. Bez výčitek, bez emocí. Popsala jsem mu, jak se cítím, co to se mnou dělá. Řekl, že přeháním. Že každý chlap chce, aby žena přispívala víc. A zároveň chce, aby byla doma. Prý je to normální. V tu chvíli mi došlo, že nehledá řešení. Hledá stav, ve kterém má navrch.
Večer, kdy jsem zůstala sedět sama
Jednoho večera jsem po práci zůstala sedět v autě před domem. Byla jsem vyčerpaná, ale nechtělo se mi dovnitř. Uvědomila jsem si, že se domů nevracím odpočívat, ale obhajovat svou existenci. Počítat hodiny, peníze, svou hodnotu. A že ať udělám cokoliv, vždycky to půjde otočit proti mně. V ten večer jsem pochopila, že problém nikdy nebyl v tom, kolik vydělávám. Problém byl v tom, že to nikdy nemělo být dost.
