Článek
Důvěra mezi sourozenci
Bratra jsem měla vždycky ráda. Byl zábavný, společenský a často mi pomáhal, když jsem něco potřebovala. Když mě poprosil, jestli by mohl s partou kamarádů strávit víkend na naší chalupě, neváhala jsem. Bylo to místo, které jsem s manželem roky opravovala, a měla jsem radost, že si ho někdo z rodiny také užije. Jen jsem ho poprosila, aby tam nechali všechno tak, jak to našli. Přikývl a já mu věřila.
První náznaky problému
Po víkendu mi poslal zprávu, že všechno proběhlo skvěle. Děkoval a psal, že si to užili. Když jsem o týden později na chalupu přijela, všimla jsem si pár věcí, které mě zarazily. V obýváku bylo všechno trochu jinak, na stole zůstal popelník, i když ví, že tam nekouříme. Na kuchyňské lince ležely prázdné lahve od tvrdého alkoholu, což se mi taky nelíbilo. Ale pořád jsem to brala s nadhledem. Měla jsem pocit, že to nemá cenu řešit kvůli pár drobnostem.
Co jsem našla v ložnici
Všechno se změnilo, když jsem vešla do ložnice. Na nočním stolku ležela otevřená krabička prezervativů a vedle ní dámská náušnice. Připadalo mi to, jako kdyby mi někdo cizí vlezl do soukromí. Byla to místnost, kde spím já s manželem, a představa, že tam bratr trávil noc s nějakou ženou, mě úplně rozložila. Místo, kde jsem měla klid, se najednou zdálo cizí.
Pokus o rozhovor
Napsala jsem mu, že jsem tam našla věci, které mě znechutily, a že bych ocenila vysvětlení. Odepsal stručně, že „o nic nejde“ a že to přece není žádná tragédie. Jenže pro mě to tragédie byla. Nešlo o to, co tam dělal, ale o to, že to udělal bez respektu k tomu, co pro mě ta chalupa znamená. Mohl spát v jiné místnosti, mohl mi o tom říct, mohl aspoň uklidit. Místo omluvy mi ale napsal, že přeháním a že se chovám jako moralistka.
Konec kontaktu
Od té chvíle jsme spolu skoro nemluvili. Na rodinných oslavách se jen pozdravíme a tím to končí. Někdy mě napadne, že to celé mohlo být jinak, kdyby se choval trochu pokorněji. Ale asi to bylo nevyhnutelné. Někdy člověk zjistí, že hranice, které pro něj něco znamenají, jsou pro ostatní jen formalita.
Ticho po bouři
Když dnes na chalupě spím, pořád si občas vybavím ten víkend, který tam strávil. Už to místo není tak klidné jako dřív. Přestala jsem ho půjčovat komukoliv a na bratra se dívám jinak. Možná se to někdy zlepší, ale zatím to mezi námi zůstává viset jako nevyřčené tajemství, které nikdo nechce otevřít.
