Raoul Wallenberg zachránil před Němci tisíce Židů v Budapešti. Sověti ho odvedli a zmizel

Raoul Wallenberg pocházel z jedné z nejbohatších rodin Švédska. V Haifě se v půli třicátých let v pobočce holandské banky poprvé setkal s Židy uprchlými před nacismem. Příběhy uprchlíků mu uvízly v hlavě tak hluboko, že ho měly o dekádu později poslat do srdce evropského pekla. Filmovou inspirací mu byl britský anti-nacistický thriller Pimpernel Smith, který Wallenberg viděl v roce 1942 na soukromém promítání v britské ambasádě ve Stockholmu. Cenzurovaný snímek se ke švédskému publiku oficiálně nedostal a Wallenberg patřil k těm, kdo ho viděli pod diplomatickou rouškou. Sestra Nina Lagergrenová si později vzpomínala, jak jí cestou domů z kina Raoul řekl: „Tohle je něco, co bych chtěl dělat.“

Když americká War Refugee Board hledala někoho, kdo by zachránil zbylé budapešťské Židy, zástupce ve Stockholmu Iver Olsen sáhl po Wallenbergově jméně. Mladý architekt bez diplomatických zkušeností se najednou ocitl uprostřed nejnaléhavější humanitární mise druhé světové války. Do Budapešti dorazil 9. července 1944 se seznamem Židů, kterým měl pomoci, a šesti sty padesáti ochrannými pasy v aktovce. Hned navrhl Schutzpass v modré a žluté barvě s erbem Tří korun, na pohled tak oficiálně působící doklad, že ho Němci i Maďaři uznávali, i když podle mezinárodního práva neměl žádnou platnost. Falešné razítko zachraňovalo skutečné životy a v Pešti platily zákony byrokracie víc než zákony války.

Pronajal v Pešti dvaatřicet domů, vyvěsil na nich švédskou vlajku a prohlásil je za území švédské diplomacie, ve výsledku se v nich tísnilo téměř deset tisíc lidí. Využil přitom svého studentského návrhu nízkonákladového bydlení z univerzity v Ann Arboru. K lednu 1945 obdrželo švédské papíry nejméně dvacet tisíc budapešťských Židů a třináct tisíc z nich Wallenberg ukryl v budovách, na kterých vlála švédská vlajka.

Eichmann ho pohrdavě nazýval „Židopes Wallenberg“, jeho auto rozmetala bomba a Wallenberg začal každou noc spát na jiné adrese. V prosinci 1944 seděl Wallenberg s Eichmannem u jednoho stolu na malém večírku v Budapešti, jeden přišel zachraňovat Židy, druhý je zabíjet. Když ozbrojení muži pronikli do jednoho z chráněných domů, postavil se jim Wallenberg do cesty se slovy: „Toto je švédské území. Pokud je chcete vzít, budete mě muset nejdřív zastřelit.“ 20. listopadu 1944 zahájil Eichmann pochody smrti, tisíce Židů hnal 200 kilometrů z Budapešti k rakouským hranicím a mnoho z nich cestou zemřelo.

V druhém lednovém týdnu 1945 se Wallenberg dozvěděl, že Eichmann připravuje totální masakr přibližně sedmdesáti tisíc obyvatel velkého budapešťského ghetta. Skrze podplaceného Pála Szalaie poslal generálu Schmidthuberovi vzkaz s varováním, že po válce skončí jako válečný zločinec na šibenici. Osud desítek tisíc lidí v té chvíli záležel na strachu jednoho generála ze ztracené války. Generál v poslední chvíli rozkaz odvolal a o dva dny později nalezli sovětští vojáci v obou budapešťských ghettech sedmadevadesát tisíc živých Židů. Mezi zachráněnými byl i šestnáctiletý Tomáš Lantos, který se stal kurýrem Wallenbergovy sítě a po desetiletích zasedl jako jediný přeživší holokaustu v Kongresu USA.

Sedm dní před zatčením, 10. ledna 1945, ho jeho švédský kolega Per Anger viděl naposled, naléhal, ať se schová, protože ho hledali přednostně. Wallenberg měl dokonce připravený rekonstrukční plán pro přeživší a 17. ledna 1945 ho s sebou v aktovce odvážel do Debrecínu na schůzku se sovětským velitelstvím. Za sovětskou frontou viděl partnera pro obnovu, ne protivníka, který už pro něj sahal do moskevských spisů. Téhož dne v Moskvě podepsali sovětští představitelé tajný rozkaz k jeho zatčení a odeslali ho na velitelství maršála Malinovského. Jeho poslední zaznamenaná slova zněla: „Jdu k Malinovskému… nevím, jestli jako host, nebo jako vězeň.“

Vlakem ho převezli přes Rumunsko do Moskvy a 6. února 1945 ho zaregistrovali v obávané Lubjance, kde mu zabavili všechny věci a podrobili invazivní prohlídce nahého těla. Z muže, který v Budapešti vystupoval s imunitou jako pán situace, se rázem stalo bezejmenné torzo v rukou tajné služby. Po prvním výslechu řekl spoluvězni Gustavu Richterovi, že vyšetřovatel byl „strašný člověk“ a že je obviněn ze špionáže. Při dalším výslechu mu vyšetřovatel řekl: „Jste nám dobře známý. Patříte do velké kapitalistické rodiny ve Švédsku.“

Šest dní poté, co údajně zemřel, vyslýchali v Lubjance šestnáct hodin v kuse jakéhosi „vězně č. 7“, o němž ruské archivy v roce 2009 přiznaly, že to s velkou pravděpodobností byl právě Wallenberg. Tuto verzi zpochybňovaly opakované zprávy bývalých sovětských vězňů, kteří Wallenberga viděli živého za mřížemi v letech 1951, 1959 i 1975. Jeho matka Maj odmítla pocty pro syna a do své smrti v roce 1979 věřila, že se jednou vrátí domů. Při zasedání politbyra v polovině sedmdesátých let prý jeden generál KGB prohodil, že podmínky v Lubjance přece nemohou být tak hrozné, vždyť tam už bezmála třicet let sedí jakýsi cizí vězeň. Stockholm o synovi mlčel, ale matčina víra v jeho návrat přežila celou éru sovětské lži a mocenských her.

V září 1981 prosadil v Kongresu zákon o jeho čestném občanství Tom Lantos, jeden ze zachráněných kurýrů z Budapešti. V roce 1989 vydali Sověti rodině Wallenbergovy osobní věci, diplomatický pas, zlaté pouzdro na cigarety a zápisník, údajně objevené při úklidu skladu v základech KGB.

Švédsko jeho zmizení uzavřelo až v říjnu 2016. Sedmdesát jedna let poté, kdy Raoul Wallenberg odjel do Debrecínu, byl prohlášen za úředně mrtvého.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Raoul_Wallenberg

https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/raoul-wallenberg-and-the-rescue-of-jews-in-budapest

https://www.britannica.com/biography/Raoul-Wallenberg

https://rwi.lu.se/about/about-raoul-wallenberg/

https://www.pbs.org/wgbh/americanexperience/features/holocaust-wallenberg/

https://www.raoulwallenberg.net/wallenberg/raoul-wallenberg-s-biography/

https://en.wikipedia.org/wiki/%22Pimpernel%22_Smith

https://www.raoulwallenberg.net/news/raoul-wallenberg-in-russia-definitely-not-a-guest-but-a-prisoner/

https://wallenberg.umich.edu/raoul-wallenberg/the-story-of-raoul-wallenberg/budapest-and-heroism/

https://en.wikipedia.org/wiki/Tom_Lantos

https://www.aoc.gov/explore-capitol-campus/art/raoul-wallenberg-bust

https://www.yadvashem.org/righteous/stories/wallenberg.html

https://www.rferl.org/a/raoul-wallenberg-establishing-historical-truth-fsb-russian-court-documents/28753923.html

https://collections.ushmm.org/search/catalog/pa1066932

Obrázky

Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=41825

By Floodstreet - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=90687065