Článek
Zpráva přišla v sobotu odpoledne
Byla sobota, měla jsem konečně volno a nečekala jsem žádné pracovní starosti. Jenže v jednu chvíli mi zavibroval telefon. Psalo neznámé číslo, ale podle stylu zprávy jsem okamžitě poznala, že je to náš nový nadřízený. Až na to, že ta zpráva nebyla pro mě.
Zůstala jsem jako opařená
Stálo v ní, že jsem prý líná, nevýkonná a zdržuju celý tým. Že kolega bude mít co dělat, aby po mně vůbec něco zachránil. Bylo jasné, že to mělo přijít právě jemu, ne mně. Zpráva byla neomalená, zbytečně ostrá a přitom úplně mimo realitu. Moje výsledky byly v pořádku a opakovaně jsem plnila nad plán.
Dlouho jsem se nerozmýšlela
Napřed jsem si říkala, že to třeba jen přepískl v emocích, ale čím víc jsem to četla, tím víc mě to rozčilovalo. Byla jsem v práci spokojená, ale tenhle člověk mi atmosféru otravoval už od začátku. Zprávu jsem přeposlala na personální a požádala je o vysvětlení. Než jsem se v pondělí vrátila do práce, měla jsem odpověď.
Reakce firmy mě překvapila
Personální oddělení mi poděkovalo za upozornění a připsalo, že situaci řešili okamžitě. V pondělí byl náš nadřízený pryč. Bez velkých řečí ho propustili. Kolega, kterému byla zpráva původně určena, mi řekl, že už toho bylo víc a tahle věc to jen dorazila. Nešlo jen o mě, pomlouval prý kdekoli kohokoli.
Ulevilo se mi
Najednou jako by se všechno změnilo. Tým fungoval lépe, atmosféra byla mnohem příjemnější a nikdo se nebál říct svůj názor. Mrzelo mě, že jsem byla terčem, ale vlastně jsem ráda, že jsem na to zareagovala. Většina lidí by možná jen pokrčila rameny a šla dál.
Někdy pomůže i náhoda
Kdyby ten omyl neudělal, možná by dál kazil vztahy a zadupával lidi do země. Nakonec mě paradoxně urazil způsobem, který mi pomohl. A i když to začalo jako nepříjemný zážitek, jsem ráda, že se to stalo. Už jen kvůli tomu, že práce mi zase dává smysl.
