Hlavní obsah
Příběhy

Soused nám kradl na chalupě dřevo z kůlny. Označili jsme si ho a ztrapnili ho před celou osadou

Foto: ededchechine/Freepik.com

Na chalupě jsme si začali všímat, že z kůlny mizí dřevo. Nakonec jsme zjistili, že za tím stojí soused, a rozhodli jsme se ho usvědčit před ostatními.

Článek

Podezření

Na chalupu jezdíme hlavně na víkendy a dřevo na topení skladujeme v kůlně. Všimla jsem si, že polena ubývají nějak rychleji, než bychom je mohli spotřebovat. Nejdřív jsem to přisuzovala vlastnímu zapomínání. Pak mi ale začalo být jasné, že někdo musí chodit do naší kůlny a brát si, co mu nepatří.

První kroky

Řekla jsem to manželovi a společně jsme přemýšleli, jak přijít věci na kloub. Nechtěla jsem nikoho bez důkazu obviňovat, přece jen v osadě se všichni známe a nechci se hádat. Rozhodli jsme se proto, že si dřevo označíme. Vzali jsme obyčejný fix a na pár špalků napsali nenápadnou značku. Byla to maličkost, ale dostatečná k tomu, abychom měli jistotu.

Potvrzení

Už o týden později jsme jeli na chalupu znovu a naše polena z kůlny opět zmizela. V noci jsem nemohla spát a pořád jsem nad tím přemýšlela. Další den jsme šli na procházku a schválně se podívali k sousedovi, který bydlel o dvě parcely dál. A tam, pěkně složené u jeho zdi, ležely naše špalky s označením. Značky svítily na dálku a nebylo pochyb, odkud dřevo je.

Veřejné odhalení

Nechtěla jsem dělat scénu, ale když se sešla celá osada na tradičním posezení, přišla chvíle, kdy se to nedalo nechat být. Vzala jsem jedno z označených polen a položila ho doprostřed stolu. Nahlas jsem řekla, že hledám majitele tohoto dřeva. Všichni se hned začali smát, protože bylo jasné, komu patří ta hromada u plotu. Soused zrudl, koktal a tvářil se, že o ničem neví, ale všichni už to viděli.

Dosah

Od té chvíle se nám dřevo z kůlny neztratilo ani jednou. Soused se nám raději vyhýbá a když se potkáme, jen zamumlá pozdrav. Ostatní chalupáři mu už nevěří a občas si z něj udělají legraci. Pro nás to byla sice nepříjemná zkušenost, ale zároveň i důkaz, že někdy stačí malý nápad, aby se pravda ukázala.

Poslední vzpomínka

Když dnes chodím kolem kůlny a vidím plnou hromadu dřeva, vždycky si vybavím ten okamžik, kdy jsem položila poleno na stůl a v osadě nastalo ticho. Byla to chvíle, kdy se všechno otočilo a z našeho trápení se stal příběh, který si tam budou lidé ještě dlouho vyprávět.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz