Článek
Pohodový začátek
Byla sobota odpoledne, slunce svítilo a my jsme se rozhodli, že si uděláme rodinné grilování. Manžel naložil maso, děti si hrály na trávě a já připravovala zeleninu. Všechno probíhalo v klidu, dokud se zpoza plotu neozval hlas našeho souseda.
Nečekaná scéna
Soused, který bydlí vedle nás, začal řvát, že mu kouř leze do oken a že jsme sobečtí. Nešlo o žádný velký oheň, jen běžný gril, jaký používá půlka ulice. Přesto se rozhodl udělat scénu. Nadával, že smrdíme celé ulici a že tohle už tolerovat nebude. Stála jsem tam s miskou salátu v ruce a nevěřila vlastním uším.
Moje trpělivost skončila
Nejsem člověk, který by se chtěl hádat, ale tentokrát mě jeho tón úplně nadzvedl. Připomněla jsem mu, že před dvěma týdny pořádal hlučnou oslavu narozenin, kde hrála hudba do půlnoci, a nikdo mu nic neřekl. Dodala jsem, že my jsme byli trpěliví, ačkoli nám to rušilo děti, které nemohly usnout. Teď ale přišel k nám s výčitkami za něco, co se děje párkrát za léto.
Podpora od rodiny
Manžel se ke mně hned přidal. Klidně, ale jasně mu vysvětlil, že na vlastní zahradě máme plné právo grilovat a že by bylo fajn, kdyby si uvědomil, že spolu musíme vycházet. Děti se mezitím přestaly smát a koukaly na nás s obavami. Nechtěla jsem, aby viděly hádku, ale zároveň jsem cítila, že není možné jen tak ustoupit.
Zásadní moment
Soused chvíli mlčel, asi si uvědomil, že nemá moc argumentů. Jen procedil mezi zuby, že kouř mu vadí a že to máme dělat jinde. Na to jsem mu řekla větu, která ho úplně umlčela. Zeptala jsem se ho, zda by byl ochotný pokaždé, když smaží rybu nebo pálí listí, jezdit s tím na konec vesnice. Jeho výraz stál za to, protože věděl, že jsem ho přistihla v pasti.
Nečekaná reakce okolí
Celou situaci slyšela i sousedka od naproti, která se přidala na naši stranu. Připomněla mu, že grilování patří k létu a že pokud by to chtěl zakazovat, musel by zakázat půlce ulice vyjít na zahradu. Soused už neřekl ani slovo a s bouchnutím dveří zmizel ve svém domě.
Pokračovali jsme, jako by se nic nestalo
Gril jsme nechali dál hořet, maso se dopékalo a děti se po chvíli zase začaly smát. Atmosféra se uklidnila a já měla v sobě zvláštní pocit vítězství. Ne proto, že jsme ho setřeli, ale proto, že jsme se nenechali zastrašit. Večer jsme nakonec strávili v pohodě a s úsměvem.
O pár dní později
Když jsem šla na poštu, potkala jsem souseda na ulici. Jen se na mě krátce podíval a rychle přešel na druhou stranu. Bylo jasné, že té hádky litoval, ale hrdost mu nedovolila to přiznat. Od té doby máme při grilování klid, a i když spolu nemluvíme, ticho mi vyhovuje víc než jeho nadávky.
