Hlavní obsah
Příběhy

Soused parkoval v naší garáži. Zatarasili jsme mu výjezd a odjeli jsme na dva týdny na dovolenou

Foto: Dithira Hettiarachchi/Unsplash.com

Když jsem jedno ráno našla v naší garáži cizí auto, nejdřív jsem si myslela, že jde o špatný vtip. Nečekala jsem, že z toho vznikne příběh, na který budu ještě dlouho vzpomínat.

Článek

Jak to celé začalo

Garáž je součástí našeho bytu a máme ji pronajatou přímo od majitele domu. Když jsem uviděla neznámé auto, trochu jsem znejistěla. Nebylo komu patřit. Nikdo nám nedal vědět a dohodu jsme s nikým neměli. Po chvíli se ale objevil soused z patra. Prohlásil, že to tam nechal jen na chvilku. Mluvil způsobem, jako by měl právo využít náš prostor podle potřeby. Požádala jsem ho, aby s tím přestal a příště se aspoň zeptal. Jen pokrčil rameny.

Opakovaný problém

O pár dnů později jsem se vracela z práce a auto tam stálo znovu. Tentokrát jsem na něj čekala skoro půl hodiny. Když se konečně objevil, tvářil se otráveně, že vůbec něco řeším. Řekl, že v ulici není k hnutí a my máme prázdnou garáž, tak proč bychom mu to nemohli dopřát. V tu chvíli jsem cítila, jak mi stoupá tlak. Nešlo o parkování, ale o způsob, jakým jednal. Jako by naše věci byly veřejné.

Nápad, který přišel nečekaně

Týden poté jsme se s partnerem balili na dovolenou. A samozřejmě, když jsme šli ráno do garáže, stálo tam znovu jeho auto. Nedalo se s ním hnout. Partner se na mě podíval a zeptal se, jestli chci tentokrát udělat něco jiného. Odpověděla jsem, že ano. Zaparkovali jsme naše auto těsně za jeho, aby se nedalo vyjet. Nezůstala žádná mezera. Zámek jsme zavřeli a klíče vzali s sebou.

Dva týdny klidu

Na dovolené jsem na to téměř zapomněla. Občas mě napadlo, jak asi soused zuří, ale brzy jsem to pustila z hlavy. Nechala jsem to plynout a užívala si čas pryč od domova. Nepřišel žádný telefonát, žádná zpráva, nic. Zřejmě nevěděl, jak se k nám dostat.

Co nás čekalo po návratu

Když jsme se po dvou týdnech vrátili, našli jsme garáž přesně tak, jak jsme ji opustili. Auto souseda bylo na místě, naše blokovalo cestu ven. Krabice s věcmi z jeho kufru ležely u zdi. Zřejmě v záchvatu vzteku zkoušel něco dělat, ale bez úspěchu. O několik hodin později jsem ho potkala na chodbě. Nedokázal se mi podívat do očí a jen zamumlal, že se to už nebude opakovat. Od té doby je v garáži klid a já jsem zjistila, že některé problémy se opravdu vyřeší samy.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz