Článek
Jak to celé začalo
Bydlím v tiché ulici, kde se většina lidí stará o své domy i okolí. Jen vedlejší pozemek působil jako zapomenutý kout. Na jaře tam rostly trsy trávy, v létě se chodník měnil v prachovou past a v zimě nebylo možné projít bez rizika, že si člověk natluče. Majitel na to nikdy nereagoval. Vždy jen přejel kolem autem a zmizel v garáži. Léta jsem to přehlížela, ale jednou jsem uklouzla tak nešťastně, že jsem skončila s naraženým bokem. Tehdy jsem si řekla dost.
Senior od vedle to vzal do svých rukou
Můj soused z druhé strany je starší pán, který se rád dívá z okna na dění v ulici. Když viděl, jak se belhám domů, zeptal se, co se stalo. Řekla jsem mu o pádu a o tom, že chodník je nebezpečný. Jen se zamračil a další ráno už jsem ho viděla, jak stojí před zanedbaným místem s koštětem a starou lopatou. Nepracoval ale proto, aby majitele zastoupil. Chtěl mu nastavit zrcadlo. Zametal jen úzký proužek, přesně tam, kudy chodila většina lidí. Zbytek nechal tak, aby bylo jasné, že práce není dokončená. Každý, kdo šel kolem, si toho všiml.
Nečekaná lekce
Majitel pozemku vyšel ven až třetí den. Zřejmě ho začalo trápit, že ostatní chodníky vypadají upraveně a ten jeho působí jako cizorodý pruh. Senior mu klidně vysvětlil, že úzká uklizená část je jen malá ukázka toho, jak by to mohlo vypadat. Dodal, že pád na ledě není nic příjemného a že péče o chodník je prostě jeho povinnost. Nebyla v tom žádná zlost, jen přímá pravda, která se nedala obejít. Majitel poprvé skutečně poslouchal.
Co se změnilo
Od té chvíle chodník u sousedova pozemku vypadá jako předpisová ukázka. Tráva je posekaná, listí pryč a v zimě bývá posypáno dřív, než stačím obout boty. Mám pocit, že se styděl, že ho musel napomenout právě senior, který má už svůj věk a přesto se stará o své okolí. Od té doby si pokaždé, když jdu kolem, všimnu, jak pozemek upravuje s novým odhodláním. Jako by ta malá lekce od starého pána nastartovala něco, co v něm celou dobu spalo.
