Článek
Konflikt na chodbě
Řekl mi, že když u mě není dost tepla, stěny mezi našimi byty rychleji chladnou. Prý to pozná každé ráno. Tvrdil, že dává víc než dřív a že jediný rozdíl je v tom, že slyší, jak u mě radiátory často mlčí. To mě zarazilo. Nevěděla jsem, jestli si toho opravdu může všimnout, ale jisté bylo, že je přesvědčený. Nepůsobil jako někdo, kdo hledá společnou řeč. Spíš jako někdo, kdo čeká, že se hned přiznám a začnu topit víc. Bylo mi to nepříjemné, ale nechtěla jsem mu ustupovat jen proto, že mluví nahlas.
Ověření pravdy
Když jsem za sebou zavřela dveře, sedla jsem si a otevřela faktury. Chtěla jsem mít jistotu, že jsem něco nepřehlédla. Spotřeba byla stabilní, někde dokonce vyšší než dřív. Nejsem ten typ, co chodí doma v šále a šetří na všem. Pracuju z domova, jsem tam celý den, takže potřebuji teplo. Připravila jsem si výpisy, aby bylo jasné, že nemluvím jen z patra. Nechtěla jsem se hádat, ale odmítala jsem nést odpovědnost za něco, co nedělám.
Konfrontace s papíry v ruce
Když jsem ho další den potkala na chodbě, řekla jsem mu rovnou, že se může podívat. Podala jsem mu faktury. Nečekala jsem omluvu, jen jsem chtěla, aby viděl realitu. Prohlédl si první stránku a hned ztichl. Už ne tak uraženě jako den předtím. Byl překvapený, že mám vyšší spotřebu, než asi čekal. Chvíli si papíry držel, jako by hledal něco, čeho by se chytil, ale nic nenašel. Podal mi je zpátky a řekl jen, že se na to tedy musí podívat jinde.
Ticho, které jsem uvítala
Od té chvíle nic neříká. Už se neptá, nekomentuje radiátory ani účty. Na chodbě se pozdravíme, občas trochu napjatě, ale aspoň je klid. Já mám pocit, že jsem udělala, co jsem mohla. Ne proto, abych vyhrála hádku, ale aby bylo jasné, že jeho podezření jde mimo mě. A jestli opravdu hledal viníka, tak moje faktury mu vzaly aspoň jeden omyl ze seznamu.
