Článek
Nečekaný ruch za plotem
Soused se přistěhoval teprve před pár měsíci. Tichý, zdvořilý, skoro neviditelný. Každý den po práci sekal trávník, zaléval záhony a působil dojmem člověka, který se s nikým moc nebaví. Proto mě ta sobota překvapila. Zahrada plná lidí, hlasitá hudba, smích a skleničky cinkající o sebe. Když jsem věšela prádlo, koutkem oka jsem zahlédla první hosty a zvědavost mi nedala.
Známé tváře z ulice
Nejdřív jsem poznala naši poštovní doručovatelku, která se s někým hlasitě smála u grilu. Pak jsem zahlédla i sousedku z druhé strany, tu, která se jinak na všechny dívá skrz prsty. Pomalu mi docházelo, že se tam sešla docela pestrá směs lidí z celé ulice. Lidi, kteří se spolu obvykle nebaví. A pak přišel okamžik, kdy mi úsměv ztuhl.
Když se objevil on
Mezi hosty jsem zahlédla svého bývalého manžela. Stál tam, sklenička v ruce, a s mým sousedem se objímal, jako by byli nejlepší přátelé. Zůstala jsem stát u okna a nevěřila vlastním očím. Ten samý muž, který mého souseda kdysi doslova nesnášel. Vždycky o něm mluvil s pohrdáním, říkal, že je to „nafoukaný typ, co si hraje na slušňáka“. A teď tam spolu jedí klobásy a smějí se, jako by se znali roky.
Nešlo to pochopit
Celý večer jsem nemyslela na nic jiného. Snažila jsem se přijít na to, co se mezi nimi změnilo. Nepamatuju si, že by se někdy usmířili, a po našem rozchodu spolu rozhodně žádný kontakt neměli. Bylo to, jako bych sledovala jinou realitu. Měla jsem chuť tam zajít a zeptat se, o co jde, ale něco mi říkalo, že bych stejně nedostala odpověď.
Zůstaly jen otázky
Druhý den bylo na zahradě ticho, jen pár plastových kelímků poletovalo po trávě. Soused mě pozdravil, jako by se nic nestalo, a já mu pozdrav oplatila. Ale od té chvíle pokaždé, když ho vidím, mi hlavou probleskne ten obraz: můj bývalý manžel, který se směje po jeho boku. Nechápu to doteď a možná to ani nikdy nepochopím.
