Článek
Když teplo mizí neznámo kam
Bydlím v paneláku už přes deset let a zimu jsem tu nikdy nevnímala jako problém. Letos to ale bylo jiné. V obýváku jsem topila víc než dřív a přesto mi byla zima od stěny, která sousedí s bytem vedle. Každý večer jsem cítila, že z ní táhne chlad.
Nejdřív jsem to přičítala starému zateplení. Jenže pak jsem si všimla, že sousedka má celé dny otevřené okno na ventilačku. I když sněžilo, sklo bylo pootevřené, záclona se hýbala ve větru. Bylo mi to divné, ale neřešila jsem to. Dokud nepřišel účet.
Účet, který všechno vysvětlil
Když jsem ho otevřela, skoro jsem se posadila. Spotřeba topení byla o třetinu vyšší než minulou zimu. Chvíli jsem si myslela, že jde o chybu, ale pak mi to došlo. Moje topení jelo naplno, aby vyrovnávalo chlad ze sousedního bytu. A ten chlad vznikal právě kvůli tomu otevřenému oknu.
Člověk by neřekl, že jedno malé pootevřené okno může mít takový dopad. Ale když se ochlazuje stěna, teplo z vedlejšího bytu do ní neustále uniká. Takže já topím víc, abych jí to teplo vlastně dodávala.
Rozhovor po sezóně
Na jaře, když se oteplilo, jsem za ní zašla. Nechtěla jsem se hádat, jen jsem jí to chtěla vysvětlit. Řekla jsem jí, že jsem si všimla, že měla celou zimu otevřené okno, a že to dost ovlivňuje i ostatní byty kolem. Byla překvapená. Prý si to vůbec neuvědomila, myslela si, že větrá jen trochu a že to ničemu nevadí.
Povídaly jsme si docela v klidu. Ukázala jsem jí, jak krátké a intenzivní větrání udržuje v bytě čerstvý vzduch i teplo zároveň. Přikývla a řekla, že to příště zkusí jinak.
Další zima byla jiná
Když se vrátily první mrazy, všimla jsem si, že její okno zůstává zavřené. V bytě jsem měla teplo, stěna už nebyla ledová a topení jelo v klidu. Na jaře jsem otevřela nový účet a usmála se – spotřeba byla zpátky tam, kde bývala.
Od té doby, kdykoli se potkáme na chodbě, řekne s úsměvem, že teď má doma útulno a platí míň. A já si vždycky pomyslím, že někdy stačí jen jeden rozhovor, aby se z celého domu vytratila zima.
