Článek
Jak to celé začalo
Když jsem si pořídila skútr, měla jsem z něj radost. Byl to pro mě symbol svobody, mohla jsem jezdit do práce, na nákupy i na výlety. Jenže jakmile se o něm dozvěděla švagrová, začaly problémy. Tvrdila, že by si ho občas ráda „jen na chvíli“ půjčila. Souhlasila jsem jednou, podruhé, ale pak si ho začala brát, aniž by se vůbec zeptala.
Jednou jsem přišla domů a skútr nikde. Zavolala jsem jí a ona vesele odpověděla, že si ho půjčila „jen na chvilku do města“. Vrátila ho špinavý, s prázdnou nádrží a tvářila se, jako by se nic nestalo. Tehdy jsem si řekla, že už se o tom s ní hádat nebudu. Chtěla jsem vymyslet něco, co by ji odradilo samo.
Malý experiment
Rozhodla jsem se pro malý test. Nechala jsem v nádrži jen málo benzínu, schválně pod rezervou. Tušila jsem, že si skútr opět půjčí, a nemýlila jsem se. Další den jsem ho nenašla na místě. Čekala jsem, co se stane.
Večer mi volala. Hlas měla podrážděný a vyčítavý. Prý jí skútr zdechl na cestě a musela ho tlačit několik set metrů ke čerpací stanici. Byla z toho celá rozhozená a stěžovala si, že jsem jí mohla říct, že nemám natankováno. Jen jsem klidně odpověděla, že kdyby se mě zeptala, ráda bych jí to řekla. Nastalo ticho.
Ticho po bouři
Od té doby se skútru ani nedotkla. Neřekla mi sice, že ji to poučilo, ale bylo to zřejmé. Kdykoli k nám přijde, stojí skútr na svém místě a ona se po něm ani neohlédne. Dokonce se o něm nezmínila ani při rodinných oslavách, kde dřív ráda žertovala o tom, jak se jí s ním dobře jezdí.
Nemusela jsem se s ní hádat, vysvětlovat jí pravidla ani se rozčilovat. Jedna malá lekce s nádrží plnou sotva na dno udělala víc než všechna má předešlá slova.
Malé vítězství
Někdy stačí nechat lidi, aby se sami přesvědčili, jaké to je, když jejich chování dopadne na ně samotné. Já mám teď klid a skútr, který zůstává přesně tam, kde má. A pokaždé, když kolem něj projdu, připomene mi, že občas je ticho silnější než jakýkoli křik.
