Článek
Stará kůlna na zahradě
Kůlna stála v rohu zahrady od mého dětství. Otec ji zamykal a vždy říkal, že tam má jen nářadí. Po jeho smrti jsem se tam nikdy neodvážila. Teprve syn přišel s nápadem, že bychom ji měli vyklidit. Přiznám se, brala jsem to jen jako úklid, ne jako něco, co by mě mohlo šokovat.
Podivný obraz na stěně
Jakmile se dveře otevřely, ucítila jsem zatuchlý vzduch. Moje oči ale hned padly na stěnu naproti. Visel tam obraz v dřevěném rámu, trochu nakřivo a zaprášený. Udělala jsem krok blíž a srdce se mi rozbušilo. Na obraze byl můj otec, usměvavý, v obleku. Vedle něj stála žena, kterou jsem nikdy nepoznala, a dvě malé děti. Vypadalo to jako rodinný portrét, jenže ta rodina nebyla naše.
Pátrání mezi krabicemi
Byla jsem v šoku, ale syn mě přemluvil, ať pokračujeme. Začali jsme odklízet krabice. V jedné z nich jsem našla další fotografie. Na některých byl otec s tou samou ženou, jak tráví čas někde na chatě, na výletě, nebo slaví narozeniny. Děti na fotkách rostly, měnily se, a čím víc jsem jich prohlížela, tím jasnější bylo, že nešlo o náhodu. Byla to druhá rodina, o které jsem nikdy neslyšela.
Rozpadlý obraz otce
Sedla jsem si na starou stoličku v kůlně a ruce se mi třásly. Celý život jsem si myslela, že otec byl sice tvrdý, ale vždy věrný své rodině. Teď se přede mnou rozkládal důkaz, že žil dvojí život. Vybavily se mi chvíle, kdy mizel z domu na celé víkendy s výmluvou na práci. Tehdy jsem tomu nevěnovala pozornost, ale teď mi to všechno zapadlo.
Tajemství, které změnilo pohled na minulost
Kůlnu jsme ten den nakonec vyklidili, ale domů jsem odešla otřesená. Obraz i krabici s fotkami jsem si vzala s sebou, i když jsem nevěděla, co s nimi budu dělat. Nejspíš je schovám, protože synovi už to stačilo a dál se v tom vrtat nechtěl. Pro mě se ale všechno změnilo. Otec, jakého jsem znala, byl najednou jen polovina pravdy. A já už nikdy nebudu schopná vzpomínat na něj stejně jako dřív.
