Článek
První setkání
Když přišli, působila mile. Podala mi ruku a chválila vůni jídla. Měla jsem radost, že syn konečně přivedl někoho, kdo na první pohled nepůsobí konfliktně. Posadili jsme se a začali jíst. Chvíli mluvila o škole, o práci, o tom, že má ráda přírodu. Vypadalo to jako obyčejný večer.
Pak se ale začala rozhlížet po kuchyni. Její úsměv zmizel a vystřídalo ho zamračení, které jsem nedokázala přečíst.
Když se večeře změnila v kontrolu
Všimla si plastové lahve u dřezu a zeptala se, proč nepoužíváme filtr. Ani jsme nestihli odpovědět a začala vysvětlovat, jak moc tím škodíme planetě. Potom se zaměřila na papírové utěrky, prý jsou symbolem pohodlnosti. Manžel se po mně podíval a já cítila, jak nás oba začíná tlačit židle.
Když si všimla koše pod linkou, vyskočila a začala vytahovat obaly. Mluvila o tom, jak lidé jako my ničí budoucnost a že bychom měli přestat nakupovat věci, které nejsou z místních farem. Syn se jí zastal a dodal, že to myslí dobře. V tu chvíli mi bylo jasné, že je z jejího stylu nadšený.
Napětí u stolu
Když jsme pokračovali v jídle, začala kritizovat i samotné menu. Prý je nevhodné vařit maso, když existují čistší možnosti. Manžel se nadechl, aby něco řekl, ale syn ho přerušil. Tvrdil, že bychom se měli alespoň zamyslet nad tím, co říká. Jenže ona nepřestávala. Každou naši odpověď brala jako důkaz, že nechápeme svět.
Najednou už to nebyla debata. Bylo to přednášení a neustálé upozorňování, co děláme špatně. Manžel odložil příbor a já udělala totéž. V té chvíli jsem si uvědomila, že nechci sedět u vlastního stolu a cítit se jako provinilá žákyně.
Odchod do kuchyně
Zvedla jsem se první. Oznámila jsem, že si potřebuju odskočit do kuchyně. Manžel mě okamžitě následoval. Zavřeli jsme za sebou dveře a chvíli jen mlčeli. Oba jsme měli stejný pocit. Nešlo o její názory, ty by se daly pochopit. Šlo o způsob, jakým nás poučovala a jak syn bez váhání stál za ní, jako by celý náš život byl chyba.
Tichý návrat
Když jsme se vrátili, večeře byla v podivném tichu. Dívka seděla vzpřímeně, syn se díval do talíře. Po chvíli se zvedli a odešli. Nezazněla omluva ani vysvětlení. Jen neklid, který zůstal v místnosti.
Ten večer jsme s manželem seděli u prázdného stolu a oba jsme cítili totéž. Některé návštěvy člověku otevřou oči jinak, než by čekal.
