Článek
Kde se to v něm vzalo
Dlouho jsem věřila, že jeho pobídky k odchodu do důchodu jsou z obav o mé zdraví. Tvrdil, že mám hodně práce a že bych si měla odpočinout. Nikdy mě nenapadlo pochybovat o jeho motivech. Jenže když jsem jednou řekla, že pracovat chci dál, jeho první reakce nebyla o starosti, ale o tom, kdo pak bude hlídat děti, když budou nemocné, kdo bude jezdit nakupovat a kdo bude pomáhat s věcmi, na které už on prý nemá čas. V tu chvíli mi docvaklo, že jsem mu v jeho představě zapadla do role, kterou jsem si nevybrala.
Práce je pro mě jistota
Nejsem člověk, který by se těšil na to, že bude jen doma. Práce mi dává pocit rytmu a zároveň svobody. Nejsem unavená, nejsem nemocná ani zničená. Naopak mi prospívá mít jasné úkoly a lidi kolem sebe. Když jsem synovi řekla, že se na práci nehodlám vykašlat, protože mě drží nad vodou, zklamaně vydechl, jako by mu někdo vzal hračku. Odpověděl, že si myslí, že už bych měla přestat běhat po světě a naučit se být doma. Jenže já doma být nechci. Nerada bych se jednou probudila a zjistila, že už nemám nic, co bych považovala za vlastní.
Nenápadné nároky se změnily v očekávání
Začala jsem si všímat, že se svým požadavkům ani nesnaží dávat hezčí obal. Mluvil o tom, že jejich domácnost potřebuje větší pomoc a že já jsem přece ta, kdo má nejvíc času. Jenže já ten čas nemám proto, abych suplovala jejich neschopnost plánovat si život. On to ale bral jako automatiku. Když jsem odmítla hlídat děti v době, kdy jsem měla do práce, urazil se. Když jsem nemohla přijet s nákupem, protože jsem měla schůzku, přestal se ozývat. Místo podpory jsem cítila jen nevyřčenou výčitku.
Pokus o rozhovor
Jednou jsem se ho pokusila zastavit a říct mu, že mě jeho přístup bolí. Ne proto, že bych mu nechtěla pomáhat, ale proto, že mě začal brát jako nástroj. Seděli jsme u stolu a já čekala, že se alespoň trochu zamyslí. Místo toho mi řekl, že mám být ráda, že mě rodina potřebuje, a že je přece hezké, když mohu být užitečná. Viděla jsem na něm, že nechápe, v čem je problém. Že pro něj moje práce není skutečná a moje potřeby jsou jen zbytečné vrtochy.
