Hlavní obsah

Syn mě vytáhl na zimní dovolenou u moře. Vůbec jsme si to neužili a pravý důvod mi řekl až doma

Foto: shurkin_son/Freepik.com

Byla zima a mně stačila teplá deka a hrnek čaje. Syn ale přišel s nápadem odjet k moři. Nejdřív jsem ho brala jako žert, pak jsem zjistila, že už má koupené letenky.

Článek

Začátek, který nedával smysl

Cesta proběhla v tichu, které k nám nepatřilo. Seděli jsme vedle sebe, ale působili jsme jako dvě cizí osoby. On se díval do prázdna a já přemýšlela, proč to celé podnikáme. Po příletu měly přijít ty slibované hřejivé dny, jenže ani slunce s jasnou oblohou nedokázalo roztát zvláštní chlad mezi námi. On chodil pár kroků přede mnou, zastavoval se bez vysvětlení a pozoroval vodu. Měla jsem pocit, že se snaží něco říct, ale pořád to odkládal.

Dny, které se jen vlekly

Ráno jsme spolu snídali, ale každý se díval jinam. Pak jsme vyrazili na procházku, jenže žádný plán, žádný cíl. Chodili jsme sem a tam a já v hlavě skládala různé scénáře. Myslela jsem, že se trápí prací nebo vztahem, ale kdoví proč se o tom mnou nechtěl bavit. Připadala jsem si jako doprovod, který si nevezl sebou z přesvědčení, ale z povinnosti. Když jsem zkusila navrhnout výlet, řekl, že to nemusí být. Když jsem navrhla odpočinek, řekl totéž. Byl přítomný, ale duchem úplně mimo.

Náhlý návrat bez vysvětlení

Třetí den večer oznámil, že chce letět domů. Tehdy jsem věděla, že tady už nezachráníme ani minutu. Byla jsem unavená z neustálého odhadování, co se děje, a tak jsem jen kývla. Zabalili jsme kufry, aniž bychom se ohlédli za jediným okamžikem, který by stál za zapamatování. Celá dovolená proběhla jako rozmazaný obraz. Slunce, které jsem neviděla. Moře, které jsem neposlouchala. Syn, kterého jsem nepoznávala.

Pravda odložená až na práh domu

Sotva jsme vstoupili do bytu, zastavil se a řekl, že mě vzal k moři ze strachu. Prý si všiml, jak se mění můj hlas, když spolu mluvíme. Všiml si, že celé dny trávím doma, že odmítám návštěvy, a že i v telefonu zním, jako bych byla mimo svůj vlastní život. Doufal, že mě změna prostředí probere a ukáže mu, že si jen musím odpočinout. Jenže když viděl, že nejsem živější ani tam, vystrašilo ho to víc, než dokázal přiznat.

Krátký okamžik mezi nádechem a odpovědí

Stála jsem u kuchyňské linky a poslouchala ho. Jeho hlas nebyl vyčítavý, spíš tichý a nejistý. Najednou mi došlo, že zatímco já jsem se snažila přežít den za dnem, on z dálky sledoval, jak se pomalu ztrácím ze svého vlastního života. A potřeboval vědět, jestli mě ještě dokáže vytáhnout zpátky.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz