Článek
Jak to celé začalo
Bydlel ještě u mě, protože si šetřil na vlastní bydlení. Jednou přišel domů pozdě večer a jen tak mezi řečí prohodil, že nestíhá, protože chodí do dvou zaměstnání. Řekla jsem jen: „Aha, to jsem nevěděla.“ Odpověděl, že to nechtěl řešit, že je to nové.
Další dny chodil pryč v různou dobu. Někdy ráno, někdy odpoledne. Když jsem se ptala, řekl: „Jedna práce je ranní, druhá podle potřeby.“ Nechtěla jsem vyzvídat. Říkala jsem si, že je dospělý.
Jenže začalo mě zarážet, že nikdy nemluvil o kolezích. Nikdy si nestěžoval, nikdy nic konkrétního. Jen obecné věty typu „Bylo to náročné“ nebo „Dnes toho bylo hodně“.
První podezření
Jednou jsem potřebovala podepsat balík a kurýr řekl, že tu byl už minulý týden a nikdo nebyl doma. Přitom syn tvrdil, že má ranní směnu jen dva dny v týdnu. Ten den jsem si poprvé řekla, že něco nesedí.
Večer jsem se ho zeptala: „Ty jsi dneska byl kde?“ Odpověděl okamžitě: „V práci.“ Zeptala jsem se v které. Na chvíli se zarazil a pak řekl: „V té první.“
Ten moment byl zvláštní. Nebyl vyloženě nervózní, spíš unavený z té otázky. Jako by ho obtěžovalo to vysvětlovat.
Když se to začalo rozpadat
Pak přišel dopis ze zdravotní pojišťovny. Byla tam jen jedna nahlášená práce. Ne dvě. Nechtěla jsem ho konfrontovat hned. Nechala jsem to pár dní ležet.
Pak jsem přišla za ním do pokoje a řekla: „Hele, ukaž mi prosím pracovní smlouvy.“ Podíval se na mě a řekl: „Proč?“ Odpověděla jsem: „Protože mám pocit, že mi něco neříkáš.“
Seděl chvíli potichu. Pak řekl: „Já mám jen brigádu. Pět hodin týdně.“ Zeptala jsem se: „A ta druhá práce?“ Řekl jen: „Tu jsem si vymyslel.“
Vysvětloval, že nechtěl, abych si myslela, že nic nedělá. Že měl pocit, že ho beru jako někoho, kdo se jen veze. Řekla jsem mu: „Stačilo říct pravdu.“
Co bylo potom doma
Pak bylo pár dní ticho. Normálně jsme spolu mluvili, ale už to bylo jiné. Ne horší. Jen jiné. Víc opatrné.
Jednou u večeře řekl: „Já si něco najdu normálního.“ Odpověděla jsem: „To je tvoje věc.“ Ani jsem nevěděla, jestli to myslím tvrdě, nebo jen unaveně.
Dneska pořád chodí na tu brigádu. Občas řekne, že se byl podívat na pohovor. Občas nic neřekne. Já se už moc neptám.
Někdy sedíme večer v obýváku, koukáme na televizi a řešíme úplné blbosti. Třeba co bude k večeři nebo jestli je v lednici mléko. A pak jde spát a ráno zase odejde někam, kam vlastně přesně nevím.
