Článek
Věta, která všechno změnila
Večeřeli jsme. Dcera se zdržela venku, a tak jsme začali bez ní. Syn si jen tak mimochodem povzdechl, že ségra zase byla po škole s „tím klukem, co na ni čeká v autě u brány“. Ztuhla jsem. Zeptala jsem se ho, co tím myslí, a on dodal, že ho vídá skoro každý den. Prý má vousy a velké auto. Dcera má přitom teprve patnáct.
Telefonát
Neměla jsem čas přemýšlet. Zvedla jsem telefon a hned volala do školy. Třídní učitelka byla zaskočená, ale řekla, že si všimla, že dcera poslední týdny odchází ze školy rychleji než ostatní. Domluvily jsme se, že to nenecháme být. Měla jsem strach, že se zapletla s někým, kdo jí může ublížit.
Nepříjemné potvrzení
Druhý den mi volala ředitelka. U brány školy prý skutečně často stojí tmavé auto a někdy tam čeká i dvacet minut. Učitelé to považovali za běžné, dokud jsem nezavolala. Požádala mě, abych dceru přivedla do školy a situaci společně probraly. Bylo mi nevolno, když jsem si představila, kdo za tím autem sedí.
Konfrontace doma
Když se dcera večer vrátila, ptala jsem se napřímo. Nejdřív popírala, pak se rozbrečela. Přiznala, že se seznámila s klukem přes sociální sítě. Říkala, že mu je dvacet. Tvrdila, že je hodný, že ji jen vozí domů a že ji má rád. Snažila jsem se mluvit klidně, ale uvnitř jsem vřela. Ukázala mi jeho profil na Instagramu a já pochopila, že s vrstevníkem opravdu nemluvím.
Schůzka v ředitelně
Druhý den jsme šly spolu do školy. Dcera byla bledá, bála se, že ji potrestají. Ředitelka s učitelkou situaci vzaly vážně. Zavolaly školní psycholožku, která jí vysvětlila, jak snadno se může stát obětí manipulace. Zatímco s nimi mluvila, mně se třásly ruce. Měla jsem pocit, že selhávám jako matka.
Konec tajemství
Po pár dnech jsme zjistili, že ten kluk už měl problémy s podobnými případy. Policie ho znala. Dcera o tom nechtěla slyšet, ale nakonec uznala, že to celé bylo špatně. Přestala mu psát a smazala si účet. Dlouho jsme spolu mluvily o tom, jak rychle se může člověk dostat do problémů, i když si myslí, že má všechno pod kontrolou.
Ticho po bouři
Od té doby ji po škole čekám před školou já. Možná to vypadá přehnaně, ale klid, který teď cítím, za to stojí. Jediný synův postřeh u večeře nám otevřel oči. Kdybych tehdy nevolala do ředitelny hned, možná by všechno dopadlo úplně jinak.
