Článek
Jak jsme vybírali dárek
Se svým mužem jsme přemýšleli dlouho. Syn dospíval, čekala ho maturita a chtěli jsme mu dát něco hodnotného, co by mu nejen udělalo radost, ale mělo i smysl do budoucna. Nakonec jsme vybrali elegantní hodinky, které nebyly úplně levné. Přišlo nám, že k jeho věku a blížící se dospělosti to bude dar symbolický. Když je dostane, bude si je moct vzít na pohovor, na zkoušky, prostě kamkoli, kde se bude chtít ukázat jako dospělý muž.
Reakce, která mě zaskočila
Když jsme mu dárek předali, čekala jsem nadšení. Rozbalil krabičku, chvíli mlčel a pak jen řekl, že hodinky nechce. Prý je to staromódní a že je nebude nikdy nosit. Zůstala jsem stát jako opařená. Investovali jsme tolik peněz a především tolik energie do výběru. Měla jsem pocit, že to byl pro něj okamžik, který měl být slavnostní, ale místo toho se změnil v trapnou situaci.
Pocit zklamání
Bylo mi to líto. Ne snad kvůli těm penězům, i když to taky není zanedbatelné, ale kvůli tomu, že jsem chtěla, aby měl radost. Člověk si představuje, že když dává něco od srdce, bude to mít odezvu. Místo toho jsem měla pocit, že nám syn nastavil zrcadlo a ukázal, že se jeho svět od našeho hodně vzdálil. Hodinky pro něj byly symbolem něčeho, co nechce. A já jsem si připadala, jako bychom ho vůbec neznali.
Rozhovor po hádce
Ještě ten večer jsme se o tom bavili. Snažila jsem se mu vysvětlit, že to není jen o věci, ale o tom, že jsme mu chtěli ukázat, jak je pro nás důležitý. On mi ale řekl, že by raději dostal příspěvek na nový telefon, protože ten používá denně a opravdu by ho potřeboval. Hodinky prý zůstanou ležet v šuplíku a nikdy si je nevezme. Z jeho pohledu to byla zbytečnost, z mého pohledu krásný a smysluplný dar.
Kde se míjíme
Uvědomila jsem si, jak moc se liší naše představa o hodnotách. Pro mě je něco, co vydrží roky a co má punc výjimečnosti, důležité. On ale žije v rychlé době, kdy se vše točí kolem technologií. Možná jsme měli naslouchat víc a místo překvapení se ho rovnou zeptat, co by si přál. Jenže tím by se zase ztratilo kouzlo dárku, který má vyjadřovat naši lásku a snahu potěšit.
Co s hodinkami bude
Hodinky teď leží v krabičce v naší skříni. Nevím, jestli je někdy vezme na ruku. Možná až dospěje a změní se jeho pohled na svět, možná zůstanou navždy odložené. A já mám smíšené pocity. Na jednu stranu chápu, že jeho vkus je jiný, na druhou stranu mě mrzí, že radost, kterou jsme čekali, se proměnila v zklamání.
Jak to cítím dnes
Od té chvíle přemýšlím, jestli jsme udělali chybu. Vždycky jsem věřila, že rodiče znají své děti nejlépe. Ale možná nastal čas připustit si, že syn už není malý kluk a jeho představy o světě a hodnotách jsou jiné než naše. Dřív jsme mu vybírali hračky a vždycky se rozzářil. Teď má vlastní názor a vlastní představu o tom, co potřebuje. A i když mě jeho odmítnutí bolelo, je to asi přirozený krok k dospělosti.
