Článek
Jak jsem zjistila, že je něco špatně
Když se mi doma začal zasekávat internet, zavolala jsem technika. Myslela jsem si, že jde o běžnou poruchu. Jenže hned po připojení jeho notebooku se na jeho obrazovce objevilo, že v naší domácí síti je víc zařízení, než bych čekala. Tvrdil, že někdo stahuje větší objemy dat a drží tak celé připojení pod krkem. Nejdřív jsem si myslela, že jde o omyl, protože u nás nikdo nic tak velkého nestahoval. Technik se na mě podíval s pobaveným výrazem a zeptal se, jestli náhodou nemáme sdílené heslo se sousedy.
Synovo přiznání
Jakmile jsem to slyšela, otočila jsem se na syna. Přiznal, že dal heslo sousedovi, protože si prý potřeboval rychle stáhnout nějaký program a poprosil ho o to. Myslel si, že jde o drobnost. Mně ale bylo jasné, že od té chvíle měl soused volný přístup kdykoli se mu zachtělo. Technik mi ukázal, že v posledních dnech někdo stahoval filmy a velké balíčky dat prakticky nonstop. Sledovat, jak se ta čísla mění, mi nebylo vůbec příjemné. Najednou jsem si uvědomila, že jsme si do domu pustili někoho, kdo s tím naložil po svém.
Okamžité řešení
Technik mi doporučil změnit heslo, vypnout všechna neznámá zařízení a nastavit si přístup jen pro konkrétní vybavení u nás doma. Trvalo mu pár minut, než všechno nastavil a vysvětlil mi, co má smysl hlídat. Syn se mezitím tiše krčil za gaučem, protože pochopil, že to nebyl jen malý ústupek sousedovi, ale zásah do našeho soukromí. Když technik odcházel, řekl mi, že to vidí každý týden. Lidi sdílí hesla, aniž by tušili, k čemu se tím otevírají.
Tiché sousedství
Od té doby mám heslo napsané jen na papírku v šuplíku a přístup kontroluji sama. Soused se už nikdy nezeptal, proč se mu najednou nedaří připojit. Když se míjíme na chodbě, jen kývneme hlavou a jdeme dál. Možná to bylo jen drobné varování, ale v našem domě od té chvíle panuje zvláštní ticho, kterému se nijak nebráním.
