Článek
Nevinný začátek
Byl to obyčejný všední den. Syn přišel ze školy, položil batoh do předsíně a odložil si mobil na stůl. Nechal ho tam bez povšimnutí, protože spěchal do koupelny. V tu chvíli telefon zavibroval a mně to nedalo. Podívala jsem se, kdo píše, a na obrazovce se objevilo jméno, které mi okamžitě způsobilo mrazení v zádech.
Nepříjemné překvapení
Zpráva byla od mé nejlepší kamarádky. Ta žena, se kterou jsem sdílela radosti i starosti, se kterou jsem chodila na kávu a probírala všechno možné. V tu chvíli jsem měla pocit, že se mi svět převrátil vzhůru nohama. Nechápala jsem, co může psát mému dospívajícímu synovi.
Boj se zvědavostí
Telefon stále ležel na stole a já se vnitřně přetahovala sama se sebou. Bylo by fér do zprávy nahlédnout? Nebo bych měla počkat a zeptat se přímo syna? Nakonec zvědavost vyhrála. Odemkla jsem displej a přečetla pár řádků. To, co jsem se dočetla, mi způsobilo nával horka.
Obsah zprávy
V textu stálo, že se s ním chce sejít a že mu prý rozumí víc než jeho vlastní matka. V hlavě mi začalo vířit tisíc otázek. Jak dlouho si spolu píšou? Co mezi nimi je? A hlavně proč to kamarádka dělá? Připadala jsem si zrazená a naprosto bezradná.
Rozhovor se synem
Když se vrátil z koupelny, snažila jsem se působit klidně, ale srdce mi bušilo jako o závod. Položila jsem mu přímou otázku. Syn se zarazil a chvíli váhal, ale pak začal mluvit. Prý mu kamarádka často píše a svěřuje se mu s věcmi, které by měla řešit úplně jinde. On sám byl spíš v rozpacích a nevěděl, jak reagovat.
Rozčarování z přátelství
V tu chvíli jsem si uvědomila, že naše přátelství s ní je definitivně u konce. Nedokázala jsem pochopit, jak může dospělá žena zatěžovat patnáctiletého chlapce svými problémy a vydávat se za někoho, kdo mu rozumí víc než já. Zradila nejen mě, ale i jeho důvěru.
Těžké rozhodnutí
Večer jsem jí zavolala a konfrontovala ji. Nejprve zapírala, pak se snažila vše omluvit a vysvětlit. Ale pro mě už nebylo co vysvětlovat. Cítila jsem se podvedená a znechucená. Přerušila jsem kontakt a synovi jsem jasně řekla, že kdyby mu ještě napsala, má mi to hned ukázat.
Co mi to dalo
Z celé situace jsem si odnesla tvrdou lekci. Už nikdy nebudu slepě věřit jen proto, že se někdo tváří jako přítel. A hlavně jsem si uvědomila, že i když to není vždy jednoduché, musím se svým synem mluvit otevřeně a dávat mu prostor, aby mi sám řekl, co prožívá. Protože žádná zpráva na mobilu nemůže zničit vztah, pokud stojí na důvěře.
