Článek
Cesta, která začala obyčejně
Byl to obyčejný večer, kdy jsem se vracela domů z návštěvy u kamarádky. Neměla jsem chuť čekat na noční autobus, a tak jsem se rozhodla vzít si taxi. Nastoupila jsem do vozu, řidič se usmál a bez otázek vyrazil směrem, který jsem mu řekla. Všechno vypadalo úplně normálně a já byla ráda, že budu brzy doma.
Nečekané překvapení
Cesta netrvala déle než patnáct minut. Žádná zácpa, žádná objížďka, všechno plynulé. Když jsme zastavili u mého domu, čekala jsem částku, kterou běžně platím. Jenže taxikář se ke mně otočil a suše oznámil sumu, která byla skoro čtyřnásobná. Nejdřív jsem si myslela, že jsem přeslechla. Bylo to tak absurdní, že jsem se zeptala znovu. On klidně zopakoval stejnou částku, jako by to byla ta nejběžnější věc na světě.
Odmítnutí
Najednou mi projelo hlavou, že tohle není správné. Nebylo to o penězích samotných, ale o pocitu, že se mě někdo snaží vědomě podvést. Řekla jsem mu, že tolik platit nebudu. Zmrazilo ho to jen na krátký okamžik, pak se zasmál a utrousil poznámku, která mě zasáhla víc, než bych čekala. Podíval se na mě s výrazem, ve kterém bylo pohrdání, a pronesl, že jsem chudá, když nemám na obyčejnou jízdu.
Posměch místo omluvy
Ta věta se mi zarývala do hlavy. Nebylo to jen o nesmyslné částce, ale o jeho aroganci. Nechtěl vysvětlit, proč cena byla tak vysoká, jen se mi vysmíval. Stála jsem tam u auta, v ruce připravené bankovky, ale nechtěla jsem ustoupit. Byla to zvláštní směs vzteku a ponížení. Cítila jsem se, jako by mě někdo chtěl označit za něco, čím nejsem.
Jak to skončilo
Nakonec jsem mu podala částku, která odpovídala běžné jízdě. Hodila jsem ji na sedadlo a bez dalšího slova vystoupila. On ještě cosi zamumlal, ale já už jsem ho nevnímala. Zavřela jsem za sebou dveře a uvědomila si, že tohle není jen příběh o předražené jízdě. Je to o tom, jak snadno může někdo zneužít situace a snažit se shodit druhého jen proto, že si dovolil říct ne.
Přetrvávající pocit
Dodnes, kdykoli vidím taxi, vzpomenu si na ten večer. Ne na tu směšnou částku, ale na jeho smích. Byl to okamžik, kdy se obyčejná cesta domů proměnila v lekci o lidské povaze. A já už vím, že příště si do podobného auta sednu jen s pořádně otevřenýma očima.
