Článek
Oslava začala v klidu
Sešli jsme se u příležitosti narozenin mé švagrové. Děti měly na sobě čisté, pohodlné oblečení. Syn sportovní kalhoty a tričko s dinosaury, dcera květované legíny a mikinu. Bylo teplo, takže neměly čepice ani bundy. Všichni ostatní se usmívali a chválili dort, děti si hrály na zahradě a vypadalo to, že den proběhne v klidu.
Nepříjemná poznámka přišla znenadání
Tchyně mě před několika lidmi oslovila s poznámkou, že děti vypadají jako ze second handu. Dodala, že když byly její děti malé, nosily hezké šaty, aby dělaly rodině čest. Prý jí připadá, že mi na jejich vzhledu nezáleží a že bych měla mít větší úctu ke společenským událostem. Její tón byl posměšný, a navíc to říkala tak nahlas, že se otočila i část rodiny.
Nečekaná podpora od tchána
Dřív jsem se domnívala, že tchán se do věcí neplete. Ale tentokrát přerušil její monolog a velmi klidně, ale důrazně jí řekl, že přehání. Pronesl, že děti jsou spokojené a nikdo nemá právo diktovat, co mají nosit. Dodal, že pokud nedokáže držet jazyk za zuby, ať raději jde domů. Jeho slova pronesená bez zvýšení hlasu měla silnější účinek než jakákoli hádka.
Ticho, které následovalo
Nastalo trapné ticho. Tchyně se na něj podívala, ale neřekla ani slovo. Za pár minut si opravdu sbalila kabelku a odešla. Zůstali jsme tam v mírném šoku, ale zároveň se mi ulevilo. Nikdo další to nerozebíral, oslava pokračovala dál. Děti si hrály, dort chutnal, smích se vrátil a atmosféra se uvolnila.
Co si z toho odnáším
Nikdy jsem se s tchyní neshodla, ale její veřejná kritika překročila hranici. Tchánův postoj mě překvapil i dojal. Měl odvahu říct, že i máma má právo dělat rozhodnutí podle sebe. Oblečení dětí má být pohodlné, ne reprezentativní dekorace. Jsou čisté, zdravé a šťastné. To je pro mě podstatnější než to, jestli mají značkovou mikinu. Dnes si víc než dřív vážím lidí, kteří se nebojí říct pravdu nahlas.
