Článek
Poznala jsem skvělého muže
S mým mužem jsme se poznali před osmi lety. Okamžitě jsme si padli do oka a rychle se sestěhovali. Bylo nám spolu krásně, hodně jsme cestovali, oba jsme pracovali, občas jsme vyrazili na víkend někam do hor nebo k moři. Bylo to přesně to, co jsem od života chtěla. Už tehdy jsem mu řekla, že děti mě nelákají. On jen pokrčil rameny a řekl, že to nechá na mně. Myslela jsem si, že tím je to vyřešené.
Vždycky jsem to cítila jinak
Nikdy jsem neměla potřebu pečovat o miminka ani obdivovat cizí děti na ulici. Nevyvolávaly ve mně žádné něžné pocity, spíš mě rozčilovaly. Odjakživa jsem cítila, že mám jiný životní plán. Ráda si užívám svůj čas, chci ho trávit podle sebe, nechci se starat o někoho dalšího. Moje máma to vzala v pohodě, jen mi občas řekne, že jednou toho možná budu litovat, ale nijak mě netlačí. Myslela jsem si, že podobně to bude i v partnerově rodině.
Tchyně mě zpočátku vítala s otevřenou náručí
Ze začátku byla moje tchyně moc milá. Vždycky, když jsme k nim přijeli, mě zvala do kuchyně, dávala mi ochutnat koláče, ptala se, jestli mi syn dělá radost. Dokonce mi říkala, že je ráda, že má po svém boku někoho, kdo se o něj umí postarat. Všechno bylo zalité sluncem, až do chvíle, kdy přišla řeč na děti.
Jak se všechno změnilo
Bylo to na jejich chalupě jedno léto. Seděli jsme všichni u stolu, tchyně se mě přímo zeptala, kdy se konečně dočkají vnoučat. Upřímně a klidně jsem odpověděla, že děti neplánujeme. Její tvář se okamžitě zatáhla a zbytek večera se se mnou nebavila. Druhý den sotva prohodila pozdrav a od té doby se chová, jako bych ani neexistovala. Nezvedá mi telefon, když jí volám, a když u nich jsme, mluví jen se synem. Já tam sedím jako vzduch.
Proč mě to bolí
Nejde o to, že bych si její společnost nějak zvlášť užívala, ale přesto mě to zraňuje. Vždyť jsem jí nic neudělala, jen jsem byla upřímná. Připadá mi nespravedlivé, že mě kvůli tak osobnímu rozhodnutí odsoudila a odřízla. Dokonce jednou řekla svému synovi, že jsem sobecká, když mu nechci dát dítě. Prý už je na čase, abych konečně přestala myslet jen na sebe. Strašně mě to ranilo. Dlouho jsem o tom přemýšlela a říkala si, jestli třeba opravdu nejsem špatná, jestli to tak nemá být.
