Článek
Rodinné oslavy nikdy nejsou jednoduché
Vztah s tchyní nikdy nebyl úplně ideální. Nikdy mi nic neřekla přímo, ale mezi řádky dávala jasně najevo, že nejsem podle jejího gusta. Na oslavách se často tvářila kysele, hodnotila jídlo, dárky nebo oblečení, ale vždy tak, aby to vypadalo jako „nevinný komentář“.
Tentokrát se ale rozhodla přitvrdit
Oslava narozenin probíhala u nás doma. Byla přítomná celá nejbližší rodina. Já jsem si na sebe vzala dlouhé květované šaty, které mám už několik let, ale pořád vypadají hezky. Připadala jsem si v nich slavnostně. Tchyně mě jen přejela pohledem a po chvíli si neodpustila poznámku.
„Ty šaty už pamatují i svatbu Karla Gotta, že?“
Smích u stolu a můj pocit ponížení
Někteří se zasmáli, jiní dělali, že to neslyšeli. Mně ale v tu chvíli ztuhlo tělo. Bylo mi trapně, cítila jsem se poníženě, a přitom jsem si uvědomovala, že to není poprvé, co něco podobného udělala. Tentokrát to ale nespolkl ani někdo jiný.
Můj syn nečekaně vystoupil
Podíval se na babičku a naprosto klidným hlasem řekl: „Babi, máma ty šaty nosí, protože jsou jí pohodlné a sluší jí. A taky proto, že si na rozdíl od některých lidí nepotřebuje dokazovat hodnotu tím, co má na sobě.“
V místnosti nastalo ticho
Nikdo se neusmál. Tchyně zbledla, v očích měla zmatek a nevěděla, co říct. Syn neřekl nic zraňujícího, ale tón jeho hlasu byl dostatečně jasný. Věděla, že zašla příliš daleko a že už to není jen „legrace“. Mluvila pak celý večer jen, když se jí někdo výslovně na něco zeptal.
Mě to zahřálo víc než jakákoli omluva
Byla jsem překvapená, ale zároveň hrdá. Nečekala jsem, že se mě někdo zastane, a už vůbec ne můj syn. Je mu teprve šestnáct, ale v tu chvíli se choval jako dospělý člověk s jasnými hodnotami. A mně došlo, že jsem možná udělala víc dobrého, než jsem si myslela.
